Harry Potter and the Cursed Child, druhá část

12. srpna 2016 v 22:50 | Turmë |  Recenze - knihy
Jak jsem slíbila, v této polovině analýzy scénáře divadelní hry Harry Potter and the Cursed Child budu hlavně chválit… a stěžovat si jen trochu. Budu se soustředit na kvality textu i samotné inscenace. První část článku, ve které byly rozebrány největší problémy, můžete nalézt zde. A i zde se budou probírat spoilery. Ok, pojďme být pozitivní!



Dvě slova - Scorpius Malfoy. Scorpius Malfoy je důvodem, proč dočtete tento scénář. Nemusíte se stydět, pokud je Scorpius Malfoy důvodem, proč jste začali číst tento scénář. Je tím jedním pozitivním faktorem, na kterém se shodnou všechny recenze, které jsem zatím četla. Scorpius se dá překvapivě přesně popsat termínem (a věřte mi, že toto meme používám sporadicky) "cinnamon roll". Což v žádném případě neznamená, že je jednotvárným ztělesněním nevinnosti, které chtějí všichni chránit. Je ambiciózní a determinovaný, je to člověk, co má vždy promyšlené plány od B nejmíň po H, je iracionálně věrný vybrané špetce lidí, ale dokáže být i žárlivý a majetnický - jako správný Zmijozel! Nedovedete si představit, jak neskutečně šťastná jsem, že v kánonu konečně existuje pozitivní zmijozelský model pro lidi, kteří do této koleje patří. V téhle hře máte hned dva protagonisty ze Zmijozelu. Fantastické bytosti budou mít hlavního hrdinu z Mrzimoru - jaké štěstí máme, že žijeme v této předsudky (alespoň částečně) bořící době?! A jednou se třeba i my z Havraspráru dočkáme svého protagonisty. Scorpius sice pravděpodobně nemá být hlavní postavou, ale rozhodně má nejlépe vystavěný ark a charakterový vývoj, čemuž se budu blíže věnovat později.
Kdo má podle všeho být hlavní postavou je Albus. Upřímně řečeno, Albus je váš stereotypní puberťácký hrdina plný puberťácké blbosti, za kterého je vám trapně, když už nejste v pubertě. Ale je tu velké "ALE!". Všimli jste si, jak pořád zmiňuju, že Albus má být "asi", "patrně" a "podle všeho" hlavní postavou? Je to schválně. Albus je určitě iniciátorem rozjezdu akce (tedy cestování v čase), avšak vlastní děj hry se dělí na linku rodičů a linku Albuse a Scorpia. Albus může být otravnou osinou v zadku, když se hádá s Harrym, je ale zajímavý a sympatický, kdykoliv je se Scorpiem. Rychle jsem zjistila, že vyloženě čekám na další scénu, kterou budou tihle dva sdílet, protože jsem věděla, že bude záživná, vtipná, vřelá nebo skvělá v jiném ohledu.


Abych mohla přesně popsat vztah Albuse a Scorpia, ráda bych představila koncept postav, které jsou "gay for each other". Tyhle postavy nejsou nutně homosexuálové, pokud tomu chcete dát zavedenou nálepku, pansexualita má asi k této idey nejblíže. Pokud si to chcete představit na spektru, vypadalo by to takto: 1. bromance - př. buddy cop filmy a kovbojové v klasických westernech, 2. "gay for each other" - př. každá hlavní mužská dvojice v každém BBC seriálu, 3. gay.
Albus Potter a Scorpius Malfoy jsou naprosto a bez pohyb gay for each other. Není to jen chemie mezi herci nebo subtext, je to doslova a do písmene text, dialogy a scénické poznámky.




A je to krásné. Jedním z aspektů Scorpiova arku je jeho měnící se přístup k fyzické intimitě, což je ukázáno okapujícím se motivem objetí. Když poprvé Albus obejme Scorpia, je tím zaskočen a prakticky zmrzne na místě. Postupem času je s objímáním víc a víc sebevědomější a na konci je to on, kdo obejme Albuse. To je tak nádherně vystavěný motiv. Jistě, dva kamarádi mužského pohlaví můžou být jen kamarádi… Tak počkat! Dva kamarádi mužského pohlaví jsou vždycky jen kamarádi! Ou, na chvíli jsem zapomněla, že žijeme v patriarchální společnosti, ve které dva muži nemůžou sdílet intimní moment nebo být fyzicky kontaktní bez posměšků - moje chyba.
Ale vážně, fikční svět Harryho Pottera je nechvalně proslulí svým minimálním reprezentování čehokoliv z LGBT komunity. Mnoho fanoušků nepovažuje poznámku J. K. Rowlingové o tom, že Brumbál je gay, kterou pronesla na conu až po vydání celé série a pro což není v textu žádný podklad, za dostatečnou. Přestože osobně nepatřím k těm lidem, kteří si myslí, že vše v díle musí být naprosto podřízeno politické korektnosti, dovolím si tvrdit, že diverzita je fajn věc. Plus v tomto konkrétním příkladě je tato debata naprosto namístě. Albus a Scorpius mohli být otevřeně homosexuálové, bisexuálové nebo pansexuálové. Znova opakuju, že je to podloženo textem do takové míry, že to nelze považovat za podtext.





V 500 stránkách scénáře je jejich vztah tím nejdůležitějším bodem, což je něco, co zmiňují i samotné postavy. Kdyby byl jeden z nich holka, bez jakékoliv změny scénáře, bylo by přímo očekáváno, že se na konci dají tyto postavy dohromady. Dávalo by to naprostný smysl - jedna věc, která by v tomto příběhu dávala naprostý smysl. I kdyby hra končila otevřeně a stanovisko o povaze jejich vztahu by zůstalo vágní, bylo ty to alespoň pochopitelné. Ale pak… v úplně poslední scéně… Scorpius se chlubí Albusovi, že sebral odvahu pozvat Rose Weasley-Granger na rande… Rose, která byla všeho všudy v 5 scénách (Celkově! V šestihodinové hře!). Rose, která ho otevřeně nesnáší a jeho pozvání odmítne. Rose, která ve většině alternativních realit ani neexistuje. Rose, která měla potenciál být hodnotnou členkou týmu, ale místo toho je "odměnou", kterou se Scorpius rozhodl na poslední chvíli vyhrát za svůj charakterový vývoj. Gah, tenhle scénář!


Víte co? Už mě nebaví pořád se potýkat s tím, jak je tenhle příběh nesmyslný. Ne, když jde o moje nové OTP. To je moje hranice!

Jen chválit se mi tedy opět nepodařilo, ale chci skončit pozitivně. Některé scénické poznámky jsou příjemně vtipné. V této hře se poprvé kouzlo "Flipendo!", dříve používané pouze v počítačových hrách, objevuje v psaném textu, což je něco, za co budu tomuto scénáři nadosmrti vděčná. Taky jsem si dala tu práci a snažila se zjistit informace o praktické inscenaci v londýnském Palace Theatre. Recenze týkající se přímo divadelního provedení se sice v moři knižních recenzí ztrácejí, avšak povedlo se mi nějaké najít. V tomhle ohledu doporučuji podcast serveru Hypable.com. Podle všeho je produkční hodnota představení na velmi vysoké úrovni. Krása kulis a kostýmů a efektivnost speciální efektů (inspirovaných představeními iluzionistů), vás prý dokonce přiměje na chvíli zapomenout na všechny nesmysly děje - tomu říkám magie! Ano, musím říct, že i pouze ze scénických poznámek a několika fotek je jasné, že toto představení musí naživo vypadat kouzelně. Všichni také souhlasí s tím, že herectví je nejlepším aspektem hry v čele s neuvěřitelně silnou chemií mezi Samem Clemmettem a Anthonym Boylem, kteří hrají Albuse a Scorpia. Všichni, kdo se vypravili do divadla, souhlasí, že divadelní inscenace zvedá scénář o několik úrovní. Jestliže máte tedy možnost, myslím, že vám můžu výpravu do londýnského divadla s klidným srdcem schválit a tiše závidět. Dostanete sice nesmysl, avšak magicky provedený nesmysl.

...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kolikátý si ty?

...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama