(O_O): Paranormální horor (aneb duchové, démoni a čarodějnice)

23. října 2013 v 20:45 | Turmë |  Recenze - filmy
Od nepřehlédnutelné zombie hordy se přesuneme k něčemu mnohem "umírněnějšímu" a tajemnějšímu. Abychom pronikli do tajů duchů a démonů, musíme se na strach podívat trochu víc teoreticky.
Strach jako primární emoce je velmi užitečný. Udržuje nás na živu. Když před sebou vidíme hladového tygra, naše tělo začne jednat. Ale co když nečelíme žádné očividné hrozně? Co kdybyste se ocitli sami v noci v opuštěném domě a měli nutkavý pocit, že se najednou ochladilo a že slyšíte cizí kroky v patře nad vámi? Nic z toho by vás přece nemohlo zabít, že ne? Přesto by se většina z nás cítila nepříjemně. Protože takové věci nahánějí hrůzu. Jak jsem psala posledně, angličtina má na to úžasné slovo - "creepy". Už ten zvuk slova evokuje jeho význam. Není to strašidelné, jako smrt milovaného, válka nebo jedovaný had (tři z nejčastějších strachů). Jen vám z toho běhá mráz po zádech.

Moc se mi líbí, jak spisovatel Stephen King rozděluje strach:

1) Gross-out: Něco, co nás znechutí, useknuté hlavy, hektolitry krve atd. Představte si, že zhasnou světla a vy cítíte, jak vás ve tmě chytilo něco slizkého za ruku.
2) Horror: Něco nepřirozeného, pavouci velikosti medvědů, zombie atd. Je to, jak když vás ve tmě chytne za ruku něco s ostrými drápy.
3) Terror: Něco, z čeho nám běhá mráz po zádech. Je to jako přijít domů a zjistit, že každá věc ve vašem domě byla nahrazena identickou kopií. Když zhasnou světla a vy máte pocit, že něco stojí za vámi. Slyšíte to, cítíte jeho dech na vašem krku… a pak se otočíte a zjistíte, že tam nic není...

Je jasné, že paranormální horory budou stavět hlavně na posledním jmenovaném. Nejdůležitějším aspektem bude atmosféra. A samozřejmě příležitostné jump scary (jump scare = lekačka; když na vás z nenadání něco vybafne, většinou doprovázeno ostrým zvukovým efektem).
Tak fajn - Vím, že jsem slibovala, že jako strašpytel nebudu doporučovat příliš strašidelné filmy. Ovšem neexistuje možnost, že bych chtěla zasvěceně pohovořit o démonech a přitom zazdila Vymítače ďábla (The Exorcist) z roku 1973. Někteří jej považují za nejstrašidelnější film vůbec. To už cosi vypovídá, pokud uvážíte, že jde o 40 let starý film. Nejlepší věc na jeho stáří? Praktické efekty! Když se postavám v jedné scéně kouří od pusy v pokoji, není to žádné počítačové šméčko. Ten pokoj ochladili na -40°C. Já mám k němu tak trochu nostalgický vztah, protože to byl první film, který jsem viděla "sama ve tmě" (prostě tak, jak by se mělo dívat na horory). Přežila jsem (a pár týdnů nemohla spát…), takže vám ho "bohužel" musím jen doporučit, protože je skvělý. Což je i názor kritiky - film byl nominován na 10 Oscarů, z čehož 2 (nejlepší adaptovaný scénář a nejlepší zvuk) vyhrál. Horory nedostávají Oscary každý den, víte?


Za dalším snímkem stojí pro změnu velké jméno. Steven Spielberg se ujal role producenta a zároveň se podílel na scénáři u filmu Poltergeist (1982). Tobe Hooper zrežíroval příběh o domě postaveném na prokleté půdě a rodině, která se do něj nastěhuje. Je inspirován vědecky (nebo spíš "vědecky") zdokumentovaným fenoménem hlučného ducha poltergeist. Duchové dokážou komunikovat s malou dcerkou, a dokonce ji unesou do jejich dimenze. Zbytek filmu je o snaze rodičů dostat ji zpět. Film se kromě mrazivých scén v sobě samém, může chlubit i opravdovou duchařskou historkou. Po dokončení filmu mnoho členů štábu i obsazení zemřelo, včetně malé představitelky hlavní role Heather O'Rourke, která zesnula ve věku 12 let. Mluví se o prokletí Poltergeist.
Aby ani filmové čarodějnice nezůstaly opomenuté, řekneme si něco málo o té asi nejznámější - Blair Witch. To ale znamená, že si musíme vysvětlit termín "found footage". Found footage (nalezená stopáž) je filmový styl charakteristický amatérkou (nebo naoko amatérskou) třesoucí se kamerou a záměry z první osoby (neboli POV = Point Of View). Většinou je také doprovázen specifickým marketingem obsahujícím "zmizení autora záznamu za záhadných okolností". Základním kamenem pro tento subžánr byl právě The Blair Witch Project (1999). Během reklamní kampaně tvůrci tvrdili, že se jedná o autentické záběry. Mnoho lidí tomu do dnes věří. Já myslím, že se spíš jednalo o mučení herců. Hlavním aktérům totiž nebyl dán ani scénář, pouze 35 stran o mytologii zmiňované čarodějnice. Filmaři je taky rádi v noci strašili a zmenšovali jim porce jídla, aby vyvolali podrážděnost a docílili tak větší opravdovosti.


Momentálně nejznámější found footage je série Paranormal Activity. Pojítkem všech takových filmů je to, že jsou extrémně levné a velmi účinné. Otázkou je, jestli jsou až tak strašidelné. Ať se vám to líbí, nebo ne, tento žánr s námi zřejmě ještě nějakou chvíli zůstane.

...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolikátý si ty?

...

Komentáře

1 Lyra Lyra | E-mail | Web | 24. října 2013 v 16:49 | Reagovat

Duchařské filmy jdou trochu mimo mě, třeba takovému Blair Witch jsem nikdy nepřišla na chuť. Navíc jsem na to, abych se dívala na filmy, v nichž se prohánějí duchové a démoni, asi příliš strašpytel :-) Naposledy jsem viděla z tohoto žánru nejspíš film Ti druzí, nebyl špatný, ale jedná se tak o maximum toho, co jsem ještě schopná z hororů tohoto ražení snést.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama