(O_O): Akční horory (a Gore subžánr)

30. října 2013 v 10:25 | Turmë |  Recenze - filmy
Co se stane, pokud nás hlavní záporák hororového filmu chytí do svých spárů? Anebo co, když nám jakožto hrdinům vyběhne adrenalin natolik, že začneme s padouchy bojovat? Tak či tak to nebude příjemná podívaná.
Gore film neboli splatter film je subžánr hororu, který je vyznačuje explicitním zobrazováním násilí. Prostě a jednoduše klasický "krvák", kde uvidíte téct hodně červené tekutiny a dost možná uvidíte, jak vypadá člověk zevnitř. Termín "splatter" zavedl George A. Romero, když popisoval svůj film Dawn of the Dead. Tento snímek sice má jisté aspekty gore filmu, je to ale mnohem také sociální satira se zombíky. Dnes splatter odkazuje více k béčkovým filmům.

Historii krváků můžeme stopovat až do konce 50. let. Mezi lety 1957 a 1974 totiž britské studio Hammer Film Productions zremakovalo všechny filmy "klasických monster", tj. monster ze studia Universal jako byl Drákula, Frankenstein, Vlkodlak a Mumie. Tentokrát se točilo na barevný film. Když už je barva umělé krve vidět, proč toho nevyužít? Některé tyto filmy jsou velice násilné, přinejmenším na 60. léta. Staré filmy měli Bélu Lugosiho a Borise Karloffa, remaky dostaly stejně legendární dvojici - Peter Cushing a Christopher Lee.


Lee se proslavil jako novodobý Drákula, Cushing zase ztvárnil Abrahama Van Helsinga, Victora Frankensteina a Sherloka Holmese v adaptaci Psa baskervilského. Mezi další legendy této éry patřil americký herec Vincent Price, o kterém si řekneme zase příště.


Další snímek není přímo horor, podle mě však stojí za zmínku. Legendární A Clockwork Orange (1971) od Stanleyho Kubricka rozhodně vykazuje prvky gore filmu.
Pokud byste chtěli vidět splatter s prvky grotesky, odkážu vás na filmy Bad Taste (1987) a Braindead (někdy také Dead Alive; 1992). Možná pro vás bude překvapením, že se jedná o první filmy budoucího režiséra LOTRa a Hobbita Petera Jacksona.


Hranice žánru (a tím pádem i síly našich žaludků) se stále posouvají. K lepším současným splatterů patří třeba první díly série Saw (2004). K těm horším třeba The Human Centipede (2010), což už rozhodně není pro slabší nátury.
Když mám tuto příležitost, nerada bych opomněla kousek z japonské kinematografie. Tím by byla filmová adaptace stejnojmenného románu Battle Royale (2000).


Příběh je zasazen do "nepříliš vzdálené budoucnosti", kdy se spořádaní občané bojí mladistvých delikventů na tolik, že zavedou zákon Battle Royale, což je bezpečností opatření a odstrašující příklad v jednom. Každý rok je vybrána jedna třída středoškoláků, kteří jsou převezeni na pustý ostrov plný pastí, kde se mají do tří dnů vzájemně pozabíjet. Přežít může jen jeden.


Jo - zní to dost podobně jako Hunger Games, že jo? To byl vlastně důvod, proč jsem se na Battle Royale dívala. Všichni říkali, že HG je jeho slabší vykrádačka. A musím uznat, že je to dost podobná premisa, ale jsou tu i zásadní rozdíly. Takže se ptám, proč si neužít oba filmy (obě knižní série)?



Hlavní postavou je chlapec jménem Shuya Nanahara, kterého hraje Tatsuya Fujiwara. První reakce, když jsem viděla tohoto herce: "Páni, ten vypadá jako živá verze Lighta Yagamiho z Death Note.". Načež jsem šla na IMDb, kde jsem našla toto:


Tak nevím, jestli mám být na sebe hrdá, nebo se děsit toho, jak už jsem zdegenerovaná… Myslím, že budu na sebe hrdá.
Battle Royale je taky nejoblíbenějším filmem Quentina Tarantina, což mluví samo za sebe.


Doporučené filmy: filmy studia Hammer (1957-1974), Braindead (1992), Battle Royale (2000)

...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolikátý si ty?

...

Komentáře

1 Lyra Lyra | E-mail | Web | 31. října 2013 v 10:40 | Reagovat

Splatter jde trochu mimo mě, přehnané množství krve ve filmech snáším docela špatně (tolik mi nevadí, když má opodstatnění, ale některé filmy jsou vážně jen o tom, aby se v nich prolilo co nejvíce krve a dalších tělních tekutin a děj všehovšudy nula nula nic). Třeba takový Saw jsem viděla, ale vůbec se mi to nelíbilo, kdežto většina lidí si ten film pochvaluje :-) Kostka je docela zajímavý film, i když nevím, jestli se dá označit za splatter (na druhou stranu, té krve je tam docela hodně :-))
Naopak filmy od Hammeru docela můžu, nejedná se sice o něco, co bych sledovala denně, ale jednou za čas - proč ne? Mají takový příjemný nádech starých časů a to se mi líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama