Říjen 2013

Enderova hra (Orson S. Card)

31. října 2013 v 8:15 | Turmë |  Recenze - knihy
Takže, jak jsem slibovala, začínám přepracovávat formát svých knižních recenzí. Books in my thoughts byla skvělá challenge, ale poslední dobou jsem četla tolik dobrý knih, o kterých bych se ráda víc rozpovídala, až mě to donutilo dělat něco navíc (a to se často nestává). Rozhodla jsem se začít knihou Enderova hra, jelikož to byla kniha, kterou jsem si naprosto zamilovala. A taky jdu dnes na film.



(O_O): Psychologické horory

30. října 2013 v 20:25 | Turmë |  Recenze - filmy
Dost bylo upírů, monster, gigantů, zombíků a jiných nadpřirozených hrozeb. Dejme pro tentokrát všechno násilí stranou a soustřeďme se na něco internějšího. Co když jsou lidé těmi pravými monstry?
Stupňující se atmosféra a silná charakterní postava - to je to, co potřebujete pro silné psychologické drama. Popud jde o prvek hororu, tady bude asi nejviditelnější potřeba prolínat žánry. Horor, drama, thriller a občas i nějaká ta duchařina. Nejdůležitější složkou je ale neustále napětí, které udržuje naši pozornost.

(O_O): Akční horory (a Gore subžánr)

30. října 2013 v 10:25 | Turmë |  Recenze - filmy
Co se stane, pokud nás hlavní záporák hororového filmu chytí do svých spárů? Anebo co, když nám jakožto hrdinům vyběhne adrenalin natolik, že začneme s padouchy bojovat? Tak či tak to nebude příjemná podívaná.
Gore film neboli splatter film je subžánr hororu, který je vyznačuje explicitním zobrazováním násilí. Prostě a jednoduše klasický "krvák", kde uvidíte téct hodně červené tekutiny a dost možná uvidíte, jak vypadá člověk zevnitř. Termín "splatter" zavedl George A. Romero, když popisoval svůj film Dawn of the Dead. Tento snímek sice má jisté aspekty gore filmu, je to ale mnohem také sociální satira se zombíky. Dnes splatter odkazuje více k béčkovým filmům.

(O_O): Fantasy horory (a překroucené pohádky na dobrou noc)

28. října 2013 v 19:30 | Turmë |  Recenze - filmy
Asi byste o mně měli vědět, že miluju pohádky a to i z čistě vědeckého a historického hlediska. Pohádky prošly (a stále procházejí) během let rozsáhlou revolucí, dost možná největší ze všech literárních žánrů. Jelikož původní verze pohádek většinou nebyly moc pro děti. Teda - byly určeny pro děti, aby je naučily, co je dobré a co zlé. A během toho jim daly pár bezesných nocí.
Vždyť na to podívejte: Původní verze Červené Karkulky končí tím, že ji vlk sežere. Poučení = nevěřte cizincům. Malá mořská víla se promění v mořskou pěnu. Poučení = nedělejte ukvapená rozhodnutí. Na konci Popelky ptáci vyklovou zlým sestrám oči. Poučení = nebuďte zlé sestry. Mohla bych pokračovat, ale obrázek už asi máte. Strašidelné prvky z tvorby pro děti samozřejmě nevymizely, ale jejich účel a umístění v příběhu je nyní trochu posunuté. Tomu bych se ale ráda věnovala v dalších dílech. Dnes se podíváme na příběhy s prvky pohádek a fantasy, které jsou ale určeny pro odrostlejší publikum.

(O_O): Sci-fi horory (aneb mimozemšťané útočí + Kdo je Ed Wood?)

27. října 2013 v 13:50 | Turmë |  Recenze - filmy
Pro horor je vesmír dokonalou lokací. Je izolovaný, chladný a strašidelný i bez mimozemských útočníků. Když už ale přidáte jinou životní formu, svádí spíš k akčnímu žánru. Bude se tedy snažit soustředit výhradně na snímky se silnými prvky hororu.

(O_O): Paranormální horor (aneb duchové, démoni a čarodějnice)

23. října 2013 v 20:45 | Turmë |  Recenze - filmy
Od nepřehlédnutelné zombie hordy se přesuneme k něčemu mnohem "umírněnějšímu" a tajemnějšímu. Abychom pronikli do tajů duchů a démonů, musíme se na strach podívat trochu víc teoreticky.
Strach jako primární emoce je velmi užitečný. Udržuje nás na živu. Když před sebou vidíme hladového tygra, naše tělo začne jednat. Ale co když nečelíme žádné očividné hrozně? Co kdybyste se ocitli sami v noci v opuštěném domě a měli nutkavý pocit, že se najednou ochladilo a že slyšíte cizí kroky v patře nad vámi? Nic z toho by vás přece nemohlo zabít, že ne? Přesto by se většina z nás cítila nepříjemně. Protože takové věci nahánějí hrůzu. Jak jsem psala posledně, angličtina má na to úžasné slovo - "creepy". Už ten zvuk slova evokuje jeho význam. Není to strašidelné, jako smrt milovaného, válka nebo jedovaný had (tři z nejčastějších strachů). Jen vám z toho běhá mráz po zádech.

(O_O): Zombie (aneb apokalypsy a survive horory)

21. října 2013 v 18:20 | Turmë |  Recenze - filmy
Zdá se, že zombíci jsou poslední dobou všude. Ve filmech (World War Z), v televizi (Walking Dead) ve videohrách (The Last of Us, série Resident Evil)… Zombie jsou ta monstra, která vytlačila "upíry" (úvozky mají důvod) z vrcholu. Čím to je? Chci říct, zombíci jsou pomalý, bez mozku, chybí jim končetiny a ve srovnání s jinými monstry se dají poměrně snadno zabít. Když se to vezme kolem a kolem - zombie nejsou zas tak strašidelní. Přesto jsou nyní populární jako nikdy. Důvod možná najdeme, pokud se podíváme na historii žánru zombie flick, zom-com a survive.



(O_O): Monstra (aneb velké potvory, co ničí města + Kdo je Lovecraft?)

18. října 2013 v 17:50 | Turmë |  Recenze - filmy
Pomalu opouštíme éru hororů od amerického studia Universal. Všechna jejich klasická monstra, jako byli upíři, mumie a vlkodlaci, čeká remake od studia Hammer v 60. letech, který je opět dostane do zorného pole pro příští generace. A taky tenhle klip od Backstreet Boys v roce 1997:


Ach, ty sladké vzpomínky na dětství strávené u kazeťáku… Každopádně Universal nebylo jediné filmové studio produkující horory. Jejich největším rivalem bylo studio RKO Radio Pictures, které tvořilo levnější a béčkovější filmy. A King Konga v roce 1933.
Nyní se nacházíme v letech 50. To, co si hodně lidí neuvědomuje, je fakt, že filmový průmysl je byznys jako každý jiný. Filmy točené v určité časové periodě, odrážení společenské dění doby, protože jsou čistou esencí toho, co chtěl tehdejší divák vidět a (což je důležitější) za co byl ochoten zaplatit. Horory nebyly zrovna módní ve 40. letech kvůli druhé světové válce - lidé zažívali dost strašné věci v opravdovém životě. Zájem upadal, "klasická" monstra byla úplně vytlačena, celý průmysl chřadl. Na pomoc ale přispěchala Asie!


(O_O): Vlkodlaci (a něco málo o počátcích hororového filmu)

15. října 2013 v 19:55 | Turmë |  Recenze - filmy
Upíři samo sebou nebyli jediní tvorové, o kterých se točily rané horory. Studio Universal rozjelo v roce 1931 hned několik franchisů a vytvořilo tak ikonické podoby v podstatě všech představitelných monster. Po Drákulovi přišel Frankenstein, Mumie, Neviditelný muž a v roce 1941 i první vlkodlak ve filmu Wolf Man. Všechny tyto snímky byly záhy obdarovány nespočtem sequelů a dokonce několika cross-overy. Hrabě Drákula, Frankensteinovo monstrum a Wolf Man se objevili společně hned ve 3 filmech. Ale pojďme pěkně popořádku.



(O_O): Upíři (a něco málo o gothic hororech)

13. října 2013 v 21:45 | Turmë |  Recenze - filmy
Literární žánr "Gothic fiction" spojuje elementy romance a hororu. Nevím, kdy přesně tento žánry vznikl - podle Wikipedie to bylo v roce 1764 - ale vím, že už v roce 1798 si z nich během psaní Northanger Abbey dělala Jane Austen srandu. Pro tento článek však gotické romány nabudou důležitosti jednoho deštivého jara roku 1816 v oblasti poblíž Ženevského jezera. Zde totiž tráví dovolenou jedna zajímavá čtveřice: Lord Byron, doktor John Polidori, Percy Shelley a Mary Godwin (zanedlouho Mary Shelley). A jelikož se kreativní společnost kvůli počasí nudila, rozhodli se uspořádat soutěž v psaní strašidelných příběhů. Slavní básníci Byron a Shelley soutěž vzdali, zato Mary, ovlivněna znalostmi o galvanických článcích, napsala povídku Frankenstein aneb Novodobý Prométheus (kterému se budeme věnovat příště) a doktor Polidori vytvořil námět své povídky The Vampyre, kterou vydal roku 1819. Jednalo se pravděpodobně o první fikci inspirovanou slovanskými mýty o nemrtvých bytostech živících se krví, které byly už od středověku hojně rozšířené na Balkáně i v celé východní Evropě. A byl to právě Polidori, kdo prvně (jak bylo v tehdejší módě; viz Byronský hrdina) vykreslil postavu upíra jako sofistikovaného a charismatického antihrdinu.