Z deníku maloměstského cestovatele: Jižní Francie 2013

31. března 2013 v 16:35 | Turmë |  Why so serious?
Kdyby vás to zajímalo - z Francie jsem se vrátila už ve středu a v poměrně rozumnou večerní hodinu. Od té doby sbírám síly, abych vám o svém výměnném pobytu (stejně jako loni) něco napsala. Je neděle a já jsem se k tomu ještě zcela nedonutila. Ehm… Ach… *proplesknutí se to tváři*… Ok, jdeme na to!


Den 1.: Cesta a příjezd
Vstávání na pátou ranní. Odjezd vlaku před sedmou. Počasí studené, ale naštěstí suché. To ale není v našem městě nějak výjimečné, málo kdy se u nás sníh udrží. Přesto nás to naplnilo optimismem. A pak jsme přijeli do Ústí nad Orlicí:


Celé Čechy byly zasněžené, naštěstí v Praze nás přivítala standardní městská břečka. Alespoň, že svítilo slunce. Let letadlem v dešti je přece jen o něco více stresující a v naší skupince 25 Čechů se našli i takové osoby, které byly z letadla na prášky i za pěkného počasí. Nechci jmenovat, ale vedle jedné jsem seděla. Takže vzlet v naší trojici sedadel vypadal asi takto: "Ale ne… Ale ne… NE… A hele mrak! To je pěkné.". A za slabé 2 hodinky jsme přistáli v Marseille. A za další hodinku jsme dorazili do Nîmes.

"Bože, támhle jsou…"
"Turmë tys tu už byla, běž první!"
"No to určitě!"
"Ok, takže za takové 2 hodiny se každý budeme schovávat u sebe v pokoji, budeme vybalení, nikdo nám nebude rozumět, nikdo se s námi nebude bavit a budeme přemýšlet, jestli ostatní jsou na tom stejně."
"To zní jako plán - jdeme na to."

Naštěstí pro mě, moje podezření se potvrdilo - moje korespondentka byla ukecaná a uměla dobře anglicky. Což byla paráda, protože řeč nestála a chvíle trapného ticha byly omezeny na minimum.

Den 2.: Arles
Druhý den nás čekal výlet do přímořského města Arles ležícího u ústí řeky Rhôny. Arles… Arles… Proč je mi to tak povědomé? Oh! No jasně! Kostel v Arles - to je obraz Vincenta van Gogha. To je to město, ve kterém se odehrává "Vincent and the Doctor"! Whovian ve mně se opět ozval a zaplesal. Naštěstí tu se mou byla kamarádka, kterou jsem "donutila" (hej - byla to čistě její vůle!) Doctora sledovat, takže jsme mohli fangirlit společně.


Po prohlídce města byla naplánovaná okružní plavba po deltě Rhôny. Celá česká skupina je nahrnula na příď lodi, naše sedmička logicky na záď. Pěkně jsme si libovali, že máme celou zadní část pro sebe. Dokud se nenalodili Italové na školním výletě, kteří nám ke všemu zatarasili cestu kamkoliv. Nebylo úniku a tak jsme udělali to, co by udělal každý normální Čech - začali jsme se Italům posmívat a náramně jsme si užívali, že nám nerozumí ani slovo. Když nastal čas na společné foto, nevynechali jsme příležitost k photobombu. Bohužel Taloši si prohlédli fotky už během plavby, a tak teď po nás jde milánská mafie. Holt zábavné odpoledne.
Ale den nekončí. Večer nás totiž Francouzi vzali na typicky francouzský žvanec - sushi. Jelikož nesnáším ryby, moje očekávání byla pěkně nízko. Tudíž mě překvapilo, že to nebylo tak děsné, jak jsem předpokládala. I když pořád to byla syrová ryba s lepivou rýží a smradlavou řasou a asi už to víckrát do huby nedám - ale snědla jsem všech šest kousků! A hůlkami. A ani jednou mi nic nespadlo! Jo, jsem na sebe dost hrdá…

Den 3: Nîmes
Vycházka po našem centrálním městě. Aneb nic, co bych neslyšela už minulý rok. "Naštěstí" jsem toho většinu zapomněla, takže jsem se celý den nenudila. Večer jsme strávili v baru. Z melancholie nad tím, že jsme se zase rozdělili na českou a francouzskou sekci nás vytrhlo nadšené vřeštění v naší blízkosti. A hele, holky z loňska. Musím přiznat, že to potěší, když vidíte někoho tak nadšeného z toho, že vás vidí.

Den 4: Víkend = program s rodinou
Sobota a neděle byla jako tradičně pod taktovkou hostitelské rodiny. Sobotní odpoledne bylo zasvěceno skupinovému nakupování. Já jsem jako loni zamířila do NewYorkru, který je u nás na každém rohu, ale je to jediný obchod v celé Francii, který je na mém finančním levelu. A pak do Mekáče, který je u nás na každém rohu. Společně s kamarádem jsme neodolali a dali jsme si "Le Big Mac" (jak jsem mohla dát 6 euro za hambáč?!). Večer se u nás (no, u nich…) konal… večírek (?). Jelikož nebylo nic silnějšího k pití než Earl Grey, Češi tuto akci přejmenovali na "čajový dýchánek". Přiléhavé.

Den 5: Haribo!
Ráno jsme se sešli na společnou snídani. Pak jsme vyrazili na trh, nakoupili místní speciality, vrátili se zpět domů a snědli jsme nákup (musejí mít ve všem rybu?). Odpoledne jsme jeli do továrny na Haribo a přidruženého muzea. Konečně nějaké muzeum, co mě zajímalo!

Den 6: Aigues-Mortes a Le Grau-du-Roi
Když jsem si večer před tím pročítala program, říkala jsem si: "Hm… Tyhle jména jsou mi povědomé. Doufám, že to není ten 5ti kilometrový pochod po prašné polňačce jako loni… Neeee!". No, jo. Jo byl. Následující večer jsem měla puchýře i na puchýřích (aneb "Puchýřception", jak tomu začala říkat moje kamarádka).

Den 7: Marseille
Marseille je pěkná. Starý přístav, nový přístav, všechny ty lokace z filmu "Taxi", Starbucks… Marseille je pěkná, což o to. Jen kdybychom tam nejeli v den, kdy se na hostující škole konal každoroční karneval aka nejparádnější akce, co jsem tam loni zažila. Na závěr výletu, poslední zastávka u moře.

Den 8: Odjezd
Vstávání na čtvrtou ranní. Odjezd autobusu před šestou. Příjezd domů v půl osmé večer. Od té doby pomalá zpětná aklimatizace na zdejší prostředí a klima. Najednou mi všichni kolem rozumí a teplota je o 15 °C nižší.
Před týdnem jsem mohla nosit trička bez rukávů a cárat po pláži, dneska sněží a já jsem v lokální depresi. A potřebuju kafe. A tak se s vámi pro dnešek rozloučím.

...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kolikátý si ty?

...

Komentáře

1 Dula Dula | 6. dubna 2013 v 14:55 | Reagovat

toz velice zazrak kolem nas thero, mega bombička !;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama