Pro závistivé hudebníky

14. dubna 2011 v 16:25 | Turmë |  Why so serious?
Společné korepetice mám ráda. Jedním z důvodů je, že skoro nikdo neví, co to je. A když pak takhle přijdete do kruhu přátel a oni prohodí zdvořilostní "Co jsi odpoledne dělala?", můžete s výrazem znalce prohodit: "Ale, měla jen korepetici…"

Korepetice je nacvičování hudebních skladeb pod odborným dohledem - no prostě, si musíte před tím, než na absolventském koncertu vylezete na jeviště, zahrát ony skladby, které vám můžou přinést jak uznání, tak trapné situace, s klavírním doprovodem. A protože není čas, o korepetice se musíme dělit.
V tomto ohledu jsem na tom, myslím, dost dobře. Klavír, potažmo paní učitelku na něj hrající, sdílím s kámoškou Ice. Jediným mráčkem na blankytné obloze tedy je má příležitostná, bezobsažná a ne zrovna vážně míněná závist. Holt vás trochu zabolí i srdíčka při představě, že vy si musíte odklepávat každou dobu, abyste se neztratili ve změti meziher a pomlk, a o pár minut později na tom samém místě stojí člověk, válí si tam jazz se všemi těmi rytmickými synkopami a disharmoniemi a částečnými možnostmi improvizace. A sladké altové tóny zní a vám nezbývá než se s úsměvem na tváři užírat tou povrchní závistí.
Ale co už… Stejně bych "svého" Buttalla za nějakého předpotopního Vivaldiho nevyměnila (omlouvám se všem příznivcům klasické hudby).

...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolikátý si ty?

...

Komentáře

1 Ice Ice | 19. dubna 2011 v 11:34 | Reagovat

to uvidíš na absolváku tu improvizaci :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama