O Vincentce a mlčení

28. března 2011 v 8:45 | Turmë |  Why so serious?
Zase jednou článek z období nemoci. Je to asi hodina, co jsem se vrátila od doktorky. Další dva až tři dny musím strávit v hromadě posmrkaných kapesníků, v pravici hrnek čaje, v levici kapky proti kašli. A s hlasovým klidem. S hlasovým klidem! To je pro osobu mé sdílnosti jako trest. Fakt si nejsem jistá, jak to budu zvládat.

Při psaní naštěstí mluvit nemusím a je to taky docela fajn výmluva na uniknutí všetečným otázkám mladšího bratra: "Jaký je tvůj oblíbený šmoula?", "Nevíš, jaký je další vývojové stádium Charmandera?", "Budeš jíst ten puding?" - Ale nemůžu si z něj dělat srandu ani mu to vyčítat. Bohužel je celý po mě. Ale já v jeho věku neměla koho s tím otravovat.
Tak to by byla jedna výhoda nemoci, která ovšem těžko vyváží její zápory. Například do červených odstínů odraný nos, záchvaty dusivého kašle, blouznění v horečkách takového kalibru, že některé písmenka na klávesnici dlouho (na některé marně) hledám.
Pak taky pití Vincentky s mlékem, což tedy opravdu není můj oblíbený nápoj, nebo taky to, že vdechnutí čerstvého vzduchu mi způsobuje neuvěřitelné pálení hrdla (A víte, jak rychle jsem pochopila, že brát si od taťky tu hašlerku, byl hodně blbý nápad?).
A v neposlední řadě dobírání spolužaček až se vrátím do toho našeho ústavu. Vidím to na celotýdenní označování za simulanta a podobně. No jo, to se mi to jistě krásně a příjemně simuluje při horečkách kolem 40°C, že?
Takže pěkně zpátky k peřině, kapesníkům, čaji, Vincentce a mlčení.

...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolikátý si ty?

...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama