Melancholicky pasivní kuřák v úvahách o Gandalfově dýmce

19. března 2011 v 19:10 | Turmë |  Téma týdne
Už jsem tady párkrát psala o naší povinné četbě. Jelikož je tam snad jen jedna kniha, která mě zaujala a kterou jsem si chtěla už dávno přečíst, snažím se celý projekt "projíždět" tou nejsnazší cestou (vybírám si "ne až tak hrozné" knihy), abych mohla být brzo opět pánem své četby. Teď bych se ráda zastavila u zmiňované knihy, kterou mám konečně možnost číst.

Je jím Hobit, jistě netřeba více představovat. A pokud v tomto okamžiku hodláte jediným kliknutím opustit tento článek, který podle vás dosud nemá nic společného s Tématem týdne, prosím, abyste zadrželi své levé tlačítka myší. Jednou z pasáží, která mi utkvěla v hlavě, byla totiž nádherně popsaná scéna společné kuřby (vyfukování barevných kouřových kroužků). Když jsem tedy (k mojí osobní nelibosti, protože tohle téma shledávám poněkud nudným a konfliktním - už jsem zachytila pár komentářových "válek" mezi kuřáky a nekuřáky) zjistila, co že se to stalo novým tématem, začala jsem o tom přemýšlet trochu víc. Já, ač nekuřačka… no, ne že bych nikdy nic nezkusila nebo začala hystericky kašlat po troše pasivního kouření, ale jsem nekuřačka… bych dokázala vnímat kouření jako společenskou událost. Jo, dovedu si představit, že třeba před takovými 90-100 lety byla jakási známka noblesy, neodmyslitelně spojená se smetánkou. (Pak je tu ale samozřejmě to, jak je kouření nezdravé, jaké hrozné věci vám může způsobit a ještě mnoho z toho, o čem se mi nechce rozepisovat se, protože je sobota večer a nehodlám teď přemýšlet o karcinomu plic ani o zhoršeném hojení ran) A popravdě mi to přijde i značně nostalgické.
Jen si to představte. Vejdete do salónku provoněného jemným cigaretovým odérem. Všichni kolem si škebetají nebo tančí na parketě. Kolem vás proudí gentlemani, kteří, když jdou kolem vás, pozvednou klobouky z hlav na pozdrav. Dámy drží v jedné ruce sklenku bílého, v druhé cigaretu v elegantní dlouhé špičce. Scéna jako vystřižená z černobílého filmu… (zasněné vydechnutí)
Tak po tom, co jsem napsala tohle, si už asi nemůžu říkat nekuřák, co? Existuje něco jako melancholicky pasivní kuřák? Protože to by mohlo být docela výstižné.
Jej, když to tak po sobě čtu, přijde mi, že kouření skoro obhajuju. Takže bych to měla uvést na pravou míru:
Melancholicky pasivní kuřák varuje: Vše výše uvedené je jen zidealizovaný výplod mé fantazie, založený na přílišném sledování filmů pro pamětníky. Ve skutečnosti vám bude po cigaretách akorát tak páchnout z pusy, a jestli začínáte kouřit pouze z frajeřiny, jste prostě jen kreténi.

...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kolikátý si ty?

...

Komentáře

1 hc-hkr hc-hkr | E-mail | Web | 19. března 2011 v 19:40 | Reagovat

Ahoj, pojď se kouknout na naše hokejové stránky www.hc-hkr.blog.cz :-)

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 20. března 2011 v 10:31 | Reagovat

Tvůj článek se mi moc líbí. Asi jsem to samé. Mně se to taky dřív v knihách a filmech líbilo a dokonce i v realitě. Ale dnes mám vlekou alergii na tabák a kouř, takže i detektiv Columbo mi zvedne žaludek, protože vím, že být v jeho blízkosti, tak jedině pod dávkami protialergik ... Tvůj článek si dávám do žebříčku na svém blogu.

3 Miky Miky | Web | 20. března 2011 v 15:24 | Reagovat

přidávám se mezi melancholické pasivní kuřáky :-)
(vy máte v povinné Hobita? já chci takyyy, četla jsem to asi pětkrát) 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama