Teorie o přirozeném výběru knih aneb vymyslet originální název dá takovou práci a já jsem z těch, kteří to dokážou ocenit

4. prosince 2010 v 18:25 | Turmë |  Téma týdne
První troj-slovné téma týdne - to se mi líbí, alespoň něco se v době ekonomické krize zvyšuje. Ale teď přichází ta méně příjemná část. Musí totiž spravedlivě uznat, že já osobně i přes to, že umím číst a čtu také poměrně dost (teda podle mého názoru), nemám žádnou oblíbenou knížku. Jasně mám pár knih, které se mi nelíbily, líbily, hodně líbily, ale žádnou z nich nedokážu tady a teď vybrat, natož ji začít vyzdvihovat. Ne, to nedokážu. A tak mi nezbývá než to pojmout jinak. Kvůli vám se pokusím najít tu omílanou "knihu mého srdce". No jo, ale jak začít hledat?

Jak by měla taková knižní oblíbenkyně vypadat? Určitě by měla odpovídat danému čtenáři. Způsob výběru je totiž dost individuální záležitost. Rozhodně ho ale nesmíme podcenit. Protože kniha se trochu podobá dobrému kámošovi. (Vlastně občas může být i v mnohém lepší - nekafrá vám do stylu oblékání, ani se na vás nedívá jako na idiota, když si při vyslovení slova Eclipse, nepředstavíte 3. díl "Stmívání", ale postavu z "Deníku pána démonů".) Také tady vše záleží především na výběru. Kdo má rád upíry (myslím ty opravdové) si asi neoblíbí už zmiňované "Twilight", stejně jako se většina mužů nezačte do "Jíst, meditovat, milovat", stejně tak vatikánský kněz pravděpodobně nebude odvařený z "Šifry mistra Leonarda".
Pokud ale hledáte trochu mystiky ve vašem běžném (nebo nudném - nevím jak to u vás je) životě, zapomeňte, co jsem právě řekla/napsala a přikloňte se k mé další teorii, která opět vyplívá z podobnosti oblíbených knih a přátel. A spočívá v tom, že naše nejoblíbenější knížky bychom neměli mermomocí hledat, ba naopak ony by si měli "najít" nás. Najít nás nějakým podivným, zvláštním způsobem, ze kterého vyjde vtipná historka, kterou můžete vyprávět pravnoučatům.
"Měla jsem blogovat na Téma týdne "Moje oblíbená kniha", ale žádnou takovou jsem neměla." nezní sice tak nostalgicky, ale lepší než nic. Takže jdeme na to.
Kytice, Bylo nás pět, Babička, Povídky z jedné (a z druhé) kapsy, Smrt krásných srnců, Memento, Romeo, Julie a tma, Oliver Twist, cokoliv od J. Verna, Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo, Robinson Crusoe, My děti ze stanice ZOO, Hobit, Metráček a Kopretiny pro zámeckou paní - žádná z těchto to nebude. Tohle je naše povinná četba a jsem toho přesvědčení, že povinnou četbu je nemožné si oblíbit (příčí se totiž obou mým teoriím o výběru oblíbených knih - tyhle vám vybral někdo jiný). Dobrá, styl vylučovací metodou mám hotov. Jedeme dál.
Do knihovny se asi za sobotního večera nedostanu, takže beru zavděk tím, co dům dá. Nyní ale musí přiznat barvu a říct na plnou hubu, podle čeho si knihy vybírám konkrétně já. Nesoudím knihu podle obalu, ale podle názvu. Není to tak bezduché, jak se může zdát. Jméno knihy je podle mě jeden z nejdůležitějších faktorů při výběru. Když letmým pohledem mezi hřbety seřazenými v polici, uvidím názvy třeba "Petr a Lucie" a "Proč jsem se neoběsila?", vím jistě, že šáhnu po druhé jmenované (mě by zajímalo už to, proč se chtěla oběsit). Takže prostě vyberu tu knihu z našeho domu, která bude mít nejoriginálnější název.
Obří pantofle - dobrý začátek (doslova - pro čtenáře od 6 let), Není římského lidu - právě jsem dostala chuť na pravou pizzu italiano, Jih proti Severu - jako bych těch válek nebylo už dost, Každý den senzace - bulvár nemusím, Ach jo - jen pro pořádek, to je název…
Dámy a pánové, myslím, že máme vítěze - Robert Fulghum: Už hořela, když jsem si do ní lehal.
Ok, otevírám na první stránku: "Přeložil Jiří Hrubý" - hm, takže druhá strana: "Věřím, že fantaze je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy vítězí nad skutečností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt." - krapet naivní, ale proč ne.
Skromných 137 stran. Brzo čekejte moje reference - možná se dočkáte…

moje oblíbená kniha

...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Kolikátý si ty?

...

Komentáře

1 Darkrai007 Darkrai007 | Web | 4. prosince 2010 v 18:31 | Reagovat

Tedy - těch článků na téma týdne Má oblíbená kniha je opravdu hodně - a není divu. Určitě spostu lidí baví číst ! A mě také - doporučuju knihu Hraničářův učeň :-).

2 Tenny Tenny | Web | 4. prosince 2010 v 18:54 | Reagovat

Tak i když je Hobit povinná četba, je to moc pěkná knížka. Ono ne všechny knihy, co nám ti nahoře vyberou jsou mizerné, i když to, co musíte číst, je ještě dobré. (my musíme louskat mnohem horší věci - měla jsem referát na Epos o Gilgamešovi, tři tisíce let starou věc... Hrůza.)
Název nevypovídá o všem, si myslím. I když v mé knihovničce je taky pár knížek, které jím uhodí do oka. Třeba Nadělat prachy, Hrrr na ně!, Stráže! stráže!, Poslední tajemství Jana T., Dokážete udržet tajemství? , Nekonečný příběh, Pavilon z oblaků, Vejce a já, Zlý princ Charlie...

3 Lixie Lixie | Web | 4. prosince 2010 v 19:11 | Reagovat

Moc pěkný článek=)
S tvým názorem,že povinnou četbu není možné si oblíbit,souhlasím.Ikdyž! Najdou se i nějaké ty výjimky,které nás můžou nějakým způsobem zaujmout.Pravda,třeba taková Babička pro mě moc velkým zážitkem nebyla,stejně tak jako Kytice,ale My děti ze stanice ZOO mě už celkem chytla.Verne si sice moji oblibu moc nevysloužil,ale nedalo by se říct,že bych při četbě doslova usínala nudou ;-)

4 Turmë Turmë | Web | 4. prosince 2010 v 19:11 | Reagovat

[2]:Gilgameše, toho znám už z minulého roku:). A musím uznat, že konkrétně toho Hobita (a eště Děti ze stanice ZOO) jsme si vybírali my (děcka z naší třídy).

5 Vendy Vendy | Web | 4. prosince 2010 v 19:16 | Reagovat

Úžasný článek. Teda, takovou povinnou četbu bych brala! Smrt krásných srnců? Memento? My děti ze stanice ZOO? Hobit? Nebo dokonce Hrabě Monte Christo a cokoliv od Vernea? Tyhle knížky beru, protože se mi líbí. Dokonce i Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy...
Fulghum je dobrej. Šifra Mistra Leonarda byla akční, ale poněkud překombinovaná. Každý den senzace ani Obří pantofle neznám, ale Jih proti Severu jsem četla a je to opravdu výborná kniha.
A co takhle Královský nach tě neochrání? Nebeský strom a Zelená ratolest. Údolí nejčistčích radostí. Den jako stvořený pro vážnou známost. Barbarská svatba. Nemusí být vždy kaviár. Runa Rider... Chvalozpěv na Leibowitze. Co se dá z těchto názvů vyvodit? Která kniha je současná, která historická? Která scifi, která náboženská?

6 Turmë Turmë | Web | 4. prosince 2010 v 19:25 | Reagovat

[5]: Právě tyhle názvy miluju - vyvolávají otázky, nutí tě přemýšlet, nutí tě si tu knížku přečíst:).
A ještě pro pořádek: Netvrdím, že naše povinná četba je nějak špatná (vlastně si myslím, že většina těch knížek je určitě dobrých). Jen pochybuju, že z nějaké z těchto knih(snad možná jen s výjimkou Hobita), stane ta "mého srdce".

7 edithhola edithhola | E-mail | Web | 9. prosince 2010 v 17:45 | Reagovat

Já jsem mela rada povinnou cetbu, i kdyz za nas neobsahovala takovehle skvosty. My meli jeste Jiraska. Moc se mi libi tvuj nazor, ze oblibene knihy by si mely najit nas. S tim souhlasim, ze netreba se po necem pidit, prijde to v pravy cas, kazda pro nas dobra informace. Treba se Ti neco z mych ctyrech clanku k tematu oblibena kniha bude libit, napr. http://edithhola.blog.cz/1012/rekni-mi-co-ctes

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama