Ponořeni, ukrytí

23. října 2010 v 17:00 | Turmë |  Téma týdne
Zrovna jsem se dodívala na Harryho Pottera a Tajemnou komnatu. Chtěla jsem načerpat trochu inspirace, protože právě mladý kouzelník se asi vybaví většině z nás, když se řekne "fantasy". Příběhy plné tajemna a nějakých těch čar a mar. Kdo by alespoň na chvíli nechtěl být oním udatným a statečným hlavním hrdinou (tak mě teď napadá, jestli Harry není tak trochu mužská Mary Sue - nevzpomenu si tak se tomu správně říká, ale ti co píšou fanfiction mi snad rozumí) a prožít ty úžasná dobrodružství, objevovat alternativní světy a reality (nevím, jak vy, ale já bych třeba moc ráda stopovala napříč Středozemí, čundrovala po Narnii nebo si odskočila na záchod do Bradavic), prožít srdceryvnou romanci s někým výjimečným (Stmívání - jeden příklad za všechny, i když tenhle zrovna nesvědčí o kvalitě fantasy a o Bellině "marysueovství" nemám nejmenší pochyby).

Fantasy má ale v jisté slova smyslu "pech". V tohle je tenhle žánr podobný anime. Někdo (jistě oootravdu všeznalý a oduševnělý) si představí pár kouzelnických hůlek a létajících košťat a myslí si KONEC - nic víc už nemusím vědět, nic jiného už ani nemůžu vědět, fantasy přece není nic jiného.
Dámy a pánové, takové lidi bych nejradši vzala nejtlustším výtiskem Relikvie smrti po hlavě. Vážně vám stačí vědět, kde leží Forks, abyste si nechali říkat fanoušci, nebo nedej bože znalci fantasy? A přitom kdyby se vás někdo zeptal kudy do Nikdykde zmateně byste ukazovali prstem. Nestydíte se?
No dobrá přejděme to, řeknu si, že účel světí prostředky a měla bych být ráda, že je o fantasy (na rozdíl třeba od zmiňovaného anime) takový zájem i mezi "normálními" lidmi. Proč to ale lidi v našem věku (tedy v mém věku okolo 15) tolik žerou? Co na tom vidíme? Proč to některé z nás nutí k vytváření fantasy blogů rozdílné kvality? Snažíme se snad hraním WOWka, psaním fanfiction či "jen" vymýšlením fantastických příběhů k něčemu přiblížit? Nebo se k něčemu vrátit?
Je to sice jen můj skromný názor, ale na druhou stranu je mi docela jasný. Asi nám chybí dětství.
Zamyslete se - jsme adolescenti, stojíme téměř na prachu dospělosti *no fuj a děs*, dobou, kdy se budeme muset postavit na vlastní nohy a naše mysli zahltí myšlenky o správně vyplněném daňovém přiznání. Není divu, že se snažíme dohnat, co se dá a ještě na chvíli se ponořit do hlubin fantazie a ukrýt se tam, kde nás nikdo nenajde.
Je na to nejlepší doba - naše fantasie má sice už jen zlomky z představivosti dítěte, ale léta v životě nám zároveň umožnila do ní dostat trochu opravdovosti a uvěřitelnosti. Taky naše doba přispěla se svou troškou do mlýna a dodala nám prostředky (počítač do každého dětského pokoje), díky nimž můžeme své nápady snadněji realizovat a ukázat okolnímu světu. Což je podle mě vážně super a myslím si, že bychom si měli užít ještě těch pár let v oceánu fantasie, co nám zbývá, než se budeme muset definitivně vynořit nad hladinu a doplavat ke břehům reality…

fantasy

...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Therine Therine | E-mail | Web | 23. října 2010 v 17:18 | Reagovat

Krásně napsáno!
Myslím si,že jsi to vyjádřila perfektně,skoro ve všech tvých názorech se shoduju.Proč jsem jako puberťák stále závislá na fantasy?Asi to bude tím,že chci uchovat něco z toho dětství,(máš úplnou pravdu),chci,aby aspoň v jednom světě vládla spravedlnost a samé hezké věci,přitom mi má "dospělá" stránka radí,jak těchto hodnot dosáhnout realisticky (tedy nijak)a přitom sama moc dobře vím,že to nejde.Tak proč si to aspoň nevysnít.

2 >One Girl< >One Girl< | Web | 27. února 2011 v 15:41 | Reagovat

Pěknej článek, fakt:) Shoduju se s tebou taky ve většině věcí jako Therine, píšeš vážně moc hezky, a máš úplnou pravdu! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama