09: Večeře ve Wrest Parku

13. října 2010 v 18:40 | Turmë |  Stará dobrá Anglie
Správně nastavená světla osvětlují vysoké vznešené zdi velkého domu a přilehlé okolí včetně příjezdové cesty, po které právě přijíždí naše limuzína. Když se otevřou zadní dveře, chvíli trvá, než se celá naše famílie vysouká ven. Abych se vyhnula téhle mačkanici, raději počkám a vystoupím až jako poslední. WOW - to je pohled. Nebudu tvrdit, že WorthWool je nějaká chatrč a tohle je palác! Jako dítě jsem tu byla, to vím určitě, ale i tak se mi zdá povědomí až moc.
Před hlavním vchodem (jak se dá jinak říct "obrovská, ale překrásná vrata"?) nás už čeká obyvatelstvo tohohle zámku. Teda alespoň jeho část.
Myslím, že si dáme další retrospektivu, ať jste v obraze:

Sam Johnson, které ho už znáte jako otravného a podlého kluka v dětství a jako mého ušlechtilého "zachránce" v přítomnosti, se může, stejně jako já, pochlubit dvěma rodiči (i když tak pracovně vytíženými, že jsem je za skoro celý rok strávený v Bedfordshire viděla asi 3x - a jak se tak dívám dnes se mi po čtvrté nepoštěstí) a dvěma sourozenci. Asi o rok mladším bratrem Richardem a o dva roky mladší sestrou Gwyneth. To prozatím bude stačit. Moje minulost se zase ozve za chvíli…


"Dobrý večer, synku. Rodiče jsou zaneprázdněni?"zamíří babička Charlotte milou otázku na Sama.
"Ano, bohužel ano. Snad se neurazíte, že večeřet budete jen s námi, Whiteovými a paní Silverovou."
"Ou jemináčku, Patricie a Paty s Patrikem jsou zde též?"rozzáří se babiččina tvář.
Whiteovi? Ty bych asi měla znát, jméno mi něco říká. Ale já si vzpomenu, nebojte.
Přes krásnou a překvapivě barevnou vstupní halu nás Johnsonovic děcka zavedou do jednoho ze salónků. Kde na nás čeká další elegantně oháklá britská rodinka, seřazená v přesném zástupu. Postarší madam na jeho začátku mi svým zjevem připomíná tak trochu umírněnější verzi tety Sophie, bez teatrálního líčení a výstředního klobouku. Má polodlouho vlnící se vlasy a krátké nohy, vyčuhující z černé sukně. Vedle ní stojí její dcera - rodinou podobu nezapře. Je to vyšší žena ve věku mých rodičů. Je oblečena v krémových volánkových šatech. Na konci řady se pod náporem matčiných úprav jeho zevnějšku krčí náctiletý kluk. Aha - toho znám. Patrik White, ten malý chytrolín, co pořád dolézal za námi a především Samem. Rozmazlený jedináček, trpící pod medvědí láskou své matky a prodělávající všemi nemocemi světa (rozuměj: hlavně hypochondrií), dokazuje i po těch deseti letech, že je stále věrný svému příjmení - pořád bílý jako stěna.
Po úporném vítání babiččiny staré známe a jejího příbuzenstva můžeme konečně zasednout ke stolu.
Páni - už mi slušně kručí v břiše. Ty jo, já mám hlad. Od porce hranolek, snědenou v Londýně na oběd, jsem neměla nic jiného než čaj.
"Snědla bych cokoliv."to přesně jsem si myslela, těsně předtím než mi na talíři přistál "Haggis". Pokud nevíte, co to je, šťastný to člověče, hned vysvětlím.
Haggis je skotské národní jídlo, jedná se o namleté ovčí vnitřnosti (srdce, plíce, játra), lůj a ovesné vločky, vařené v ovčím žaludku. Mňamka, co.
Je co jsem to viděla, začala jsem se zamýšlet nad vhodnou výmluvou. Naneštěstí mě předběhla Viv, se svým předstíraným vegetariánství a dělat ze sebe dalšího býložravce v rodině mi přišlo trapné. Wow - teď v duchu děkuju rodičům, že mě v Hongkongu nutili jíst brouky. Alespoň nějaká průprava. Chuť jsem si naštěstí spravila dezertem, který byl po hlavním chodu nad očekávání stravitelný.
Po té nás Sam jako "hostitel" pozval na (další - jak to sakra vydrží) šálek čaje a oba pány (dědu a strýce Billa) na něco ostřejšího a příjemnou konverzaci v obývacím pokoji.
"Něco ostřejšího? Pak doufám, že si dáš skleničku nebo dvě společně s námi, milý Samueli. Osmnáct ti, pokud vím, už bylo."pobídne ho Bill.
"Nedávno ano. Ale nehodlám začít pít jen proto, že můžu. Doufám, že se na ně nebudete zlobit, ale zůstanu u Earl Greye."odpoví Sam.
Téda, ten ho slušně utřel. Strýc Bill je zvyklý dostat to, co chce. Když mu v tom někdo zabrání začne "trucovat". Pokud je to takováhle malichernost, většinou jen přivře víčka a vytvoří tak z obličeje nepříjemný ale zároveň pohrdavý škleb. No jo - přesně ten co dělá teď.
Zrovna se necítím na další "příjemnou" konverzaci. Po krátké rozpravě zjistím, že ani Vivienne není proti mysli stranit dnes večer společnosti "dospěláků". Ve své, kaštanovými vlasy zdobené hlavně vymyslí přijatelný plán na zdejchnutí se. Milými slovy požádá Sama o prohlídku domu.
Ten, okouzlen jejím charismatem, rád souhlasí. Ale v závěru se k nám přidají i ostatní příslušníci adolescentního věku + 2 hyperaktivní sople v podobě bratranců Neda a Teda.
Dům je to fakt pěkný, jen co je pravda. Pořád se ale nemůžu zbavit pocitu, že jsem ten vnitřek už někde viděla. Když se, trochu očekávajíce ztrapnění sama sebe, na to zeptám Samovi mladší sestry Gwyneth, objasní mi, že to bude asi tím, že tu před pár lety točila klip Lily Allen. Aha, no jasně - a už jsem doma.
Takže teď se konečně můžu plně soustředit na mnohem, mnohem zajímavější věc než je výzdoba zdejšího interiéru. A to je viditelné vzájemné zalíbení Viv a Sama. Tatam je rázem zloba za hříchy dětství (myslím to, když Sam upravil Vivienniny vlasy do stylu "kastról"). Páni, mezi nimi to jiskří tak, že kdybych se jednoho z nich dotkla, asi by mě kopl elektrický proud. Nic na tom nemění fakt, že na Sama každou chvíli doráží i Melanie. O, sestřenice drahá, ty nemáš šanci. Musím Viv přemluvit, aby mi až odjedu, začala místo občasných e-mailů s opicí hrající na bendžo, posílat detailní info o "vývoji".
Asi okolo deváté večerní se rozloučíme s příslibem vidění se na zítřejším pohřbu. Pak už nás připravená limuzína (!) - pořád nemůžu uvěřit, že jedu limuzínou) zaveze zpět na WorthWool.

...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama