01: Yesterday

4. srpna 2010 v 14:05 | Turmë |  Stará dobrá Anglie
Na má nevybalená zavazadla z měsíce v Paříži nestačil ani sednout prach a už jsem "musela" vypadnout ven. Teda ne, že by doma bylo nějaká drama, to vůbec. Rodiče jsou pořád stejně šílení jako dřív. Po jejich (samozřejmě pracovní) cestě po karibských ostrovech, jsou sice o trochu víc opálení, ale na jejich povahových rysech se vyšší průměrná teplota a menší srážkový úhrn projevil minimálně. Důvodem mé nepřítomnosti v rodinném kruhu byla Jenny. Jen co se jí na ICQ objevil "kontakt on-line", vychrlila na ně její plány na mou narozeninovou oslavu. A to mi ani nedala možnost se bránit.

*SweetJ* (31. 7. 22:12):

Ale no tak, sladkých 16 ti je jen jednou…

Doyle Baby (31. 7. 22:12):

Uvědomuješ si, že to můžeš říct o každých narozeninách. O slaných 15 i kyselých 17 J.

*SweetJ* (31. 7. 22:13):

HaHaHa - ty zas sršíš vtipem. Paříž tě asi vyškolila, co? Tak povídej, jaké to TAM bylo?

Doyle Baby (31. 7. 22:13):

No,
bylo to poučné…

Nechci své okolí zbytečně zatěžovat detaily o své letošní návštěvě Francie. Bohatě mi stačila reakce našich. Trochu se zjančili - teda, víc než obvykle. Pochybuju o tom, že se ještě letos na nějakou "cestu za poznáním", jak tomu říkají, vydám.

*SweetJ* (31. 7. 22:13):

Poučné? Snad si ten měsíc neproseděla v museu? To bys mě teda naštvala!

*SweetJ* (31. 7. 22:14):

Nicméně - zítra s tebou počítám. Oslava bez oslavenkyně by byla na prd, to musíš uznat.

Doyle Baby (31. 7. 22:14):

Počkej! "Zítra" jako zítra "zítra". Ani nápad - teď jsem přijela.

*SweetJ* (31. 7. 22:14):

Jako by zrovna TOBĚ dělal problémy časový posun - na to ti neskočím.
Alespoň budeme, co se týká datumu, přesní.

Doyle Baby (31. 7. 22:15):

Jenny! To neuděláš!

*SweetJ* (31. 7. 22:15):

Zítra v sedm večer v Central Parku, brouku.
Dobrou noc…

*SweetJ* ukončil konverzaci.

"Jenny! Jenny!"řvu ještě pár sekund na nový notebook, který jsem dostala na narozky od mamky s taťkou. Potom ale nechám beznadějně spadnout hlavu na klávesnici.
Jenny se musela zbláznit. Copak si vážně myslí, že budu zítra použitelná? Asi o mě má trochu zkreslenou představu. Nicméně musím uznat, že oslava se bez oslavence, který zaplatí útratu, neobejde. Takže ve smluvenou hodinu stojím na smluveném místě.
Najedenou ucítím čísi ruce na svých očích: "Hádej kdo?"ozve se za mými zády.
"Jdi do háje, Jenny"odpovím lhostejně.
"Taky tě ráda vidím, brouku."odejme mě.
"To je mi jasný, když si mě nemohla ani den dopřát klidu."
"Jen se neboj - bude to stát za to! Ou do Prčic, koukni, kolik je hodin. Musíme si pohnout. Všichni už na nás čekají."
"Vážně? A kde?"
"Nech se překvapit, zvědavko:). Tak pojď!"
Vidím, že Jenny překypuje nadšením. Tak přemýšlím, čí ta oslava vlastně je.
Po chvíli se na mě otočí: "Teď zavři oči."
"To jako fakt?!"
"Ale no tak nekaz (mi) to."
"Dobře, dobře, zavírám."
"Pozor, schod, schod, a ještě jeden."naviguje mě. "Á - otevři oči!"
Odtáhnu ztěžklá víčka od sebe.
"PŘEKVAPENÍ!"ozve se kolem mě, ze všech stran.
Jsou tu snad všichni, které znám. A taky pár těch, které neznám, ale tak to už na akcích podobného typu bývá. Stojíme v moderně zařízené místnosti, osvětlené neony a reflektory. Všude hraje hlasitá hudba, takže musím křičet.
"Kde to jsme?!"zeptám se Jenny.
"Vzpomínáš si, když nám bylo 11, 12?!"
Přikývnu.
"Tehdy jsme po škole chodili do takové herny na videohry!"
"Ten špinavý pajzl, co smrděl cigárama a levným pivem?!"ptám se nevěřícně.
"No, TADÁ! Nedávno to tady koupil Martinův starší brácha Mathias,"ukáže na mladého kluka za barovým pultem, "celé to tu překopal - je to krása!"
"To jo!"uznávám.
"Christin!"ozve se od baru. Podle hlasu poznám Amandu - Oliverovu mladší ségru a benjamínka naší party. Přiběhne k nám svým obvyklým ztřeštěným způsobem a její dlouhé vlnité vlasy dostávají ve světle reflektorů barevné odlesky. "Jsem tak ráda, že tě zase vidím. Abych nezapomněla, mám tady pro tebe dáreček:). Nastav ruku."
Pak mi do ruky vloží prstýnek. Místo obvyklého kamene uprostřed má jakousi extravagantní korálkovou ozdobu. Na ruce působí velice mladistvě a neotřele.
"Je to opravdu krásný prsten."
"Vlastně je to amulet - má výroba. Barvy korálků jsem volila tak, aby byly v souladu s tvými čakrami a zároveň ladily s tvou aurou."zamyšleně se na mě podívá, "Máš opravdu krásnou auru. Občas tak silně září. Hm…"potom se beze slova otočí a odejde.
Nakloním se k Jenny: "Ta holka mi občas opravdu dělá starosti."
"Teď se nestarej, jo. Chci ti ukázat něco, z čeho budeš mít určitě dobrou náladu."
Dotáhne mě do zadní části baru - místnosti, kam jsme si jako malí chodily zahrát videohry.
"No to si snad děláš srandu - to jsou ony? Tohle jsou NAŠE videohry, že jo?"
Jenny přikývne: "To si piš! A navíc - všechny přežily i se svou původní pamětí! A tak si myslím, že na támhle ten auto-simulátor máš i ty pár hezkých vzpomínek."
"Počkej, jak jako s původní pamětí? Chceš tím říct, že tam stále držím rekord?"zeptám se překvapeně.
Odpověď mi dá hlas přicházející dvojce: "Vlastně jsi ho držela až do minulého úterý. Tehdy ti to o pár sekund sebrala nějaká partička dvanáctiletých smradů. Ale rozhodně neměli ani zlomek tvého stylu."
"Martine, zdar kámo!"obejmu ho.
"A já jsem jako vzduch?"ozve se Oliver.
"Tak to teda ne - nikdy bych nedopustila, aby má nejlepší kámoška chodila se vzduchem:). Pojď na mou déčkovou hruď, Óčko!"přivítám i jeho. "Dvanáctiletí smradi říkáte? Hm… Tak takhle to teda rozhodně nehodlám nechat. Pánové, dámo, omluvte mě - musím auto-simulátoru nakopat karosérii."
Pohodlně se uvelebím do sedačky, zapnu si "pásy" a pevně uchopím šajtrpáku. Když se na obrazovce objeví ono známé "3 - 2 - 1 - GO!" zasvítí mi oči, jako by mi zase bylo osm. Dávám si záležet a za naprostou soustředěnost jsou odměněna časem o 3 sekundy nižším, než byl můj původní a o sekundu 38 setin nižším, než byl čas mých pokořitelů. Barem se ozve pokles a skandování.
Jen co za pomoci kluků vstanu opět na nohy, přitočí se ke mně Jenny s varovným výrazem: "Něčeho se podrž, brouku, tohle bude zlý."
Na neštěstí ji přes okolní hluk skoro neslyším. Vtom se ve dveřích herny objeví ten poslední, který mi chyběl k dokonalé náladě. Jimmy, "můj" Jimmy. Jestlipak někdy najdu dost odvahy, abych mu řekla, že ho… Dej si facku, Christin! Teď na to není vhodná chvíle.
"No tedy - z tebe je hotová Pařížská šestnácka. Sekne ti to. Hej lidi, nahoře máme rezervovaný stůl. Chtěl bych vám tam někoho představit."řekne s úsměvem, vyběhne po schodech a my za ním.
"Lidi, tohle je Simone - má holka."
Jeho holka?! Co?! Smutně sklopím oči k zemi při tom zjištění. Zvědavost je ale silnější než všechna moje zlost i smutek dohromady. Chci vidět, jak vypadá? Můj ty bože - je to sexbomba! Kdybych byla kluk, asi bych jí i začala zírat do výstřihu. Tý jo, já mám teda pech.

A právě v tomhle okamžiku jsem vážně potřebovala něco na posilnění. A jelikož se při následné konverzaci ukázalo, že je i překvapivě chytrá, nezůstalo jen u jedné skleničky. A potom to už mám takové… zamlžené…
Takže první opět ostrý okamžik bylo dnešní ranní probuzení s šílenou bolestí hlavy.

Btw: Už se mi taky nechtělo pořád hledat obrázky na Deviantartu, takže jsem se pokusila udělat vlastní ilustrace. Bohužel jen pokusila a nevím, jak dlouho mi to vydrží.

01

...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama