Přátelská rada

30. června 2010 v 19:00 | Turmë |  Ve stínu Sacré-Cœur
"Ou, ou, ou, počkat. Max Newton? Asi takhle vysoký, ryšavý, s pihami? Max Newton - přítel mé sestry?"ptám se naprosto nechápavě.
"Bohužel, ano. Nebudu vám zastírat, že je jedním z našich hlavních podezřelých."odpoví McTall.
"To je jistě nějaký omyl. Věřte mi, jeho znám sice jen krátce, ale svou sestru znám celý život. Teda celý můj život a rozhodně si nemyslím, že by udržovala vztah s brutálním vrahem."
"Chápu, že je to pro vás těžké. Já sám jsem téměř přesvědčen o jeho nevině. Ale komisař, on… Působí teď na něj hrozivé tlaky. Greif byl osobnost, byl to NĚKDO. Média se drží toho případu jako krvelačná klíšťata…"
"Á, chápu,"skočím mu do řeči, "když neměl nic, co by jim řekl, našel si obětního beránka, že?".

"Tak to ale není!"brání inspektor svého nadřízeného.
Ale já už nechci nic slyšet: "Myslela jsem, že alespoň VY jste náš přítel. Asi jsem se spletla."povím a naštvaně odejdu zpět k našemu stolu.
Holky na mně hned poznají, že se něco stalo, ale já se snažím zatloukat, co to jde.
Večer se vrátíme na vinici a usteleme si v obýváku na pohovce. Před spaním ještě zajdu do dědovy pracovny. Dopoledne jsem tu nechala nějaké své věci. Když se prohrabuju hordou papíru a hledám ten výpis z matriky, upoutá můj zrak fotoaparát, ležící na poličce přede mnou. Vezmu ho do rukou a opatrně z něj otřu prach. Když ale chci zkusit něco vyfotit, objeví se ve dveřích babička.
"Líbí se ti? To býval dědův nejoblíbenější,"povzdychne si, "šel pro něj z Davisu do Sacramenta."
"Takže tohle je Davis - Sacramento foťák Andyho Davise. Super. Zní to zvláštně, co? Andy Davis z Davisu. Spíš jako značka, ne jako jméno."
"Dědovi to nějak zvlášť nevadilo… Ale neopovědělas. Líbí se ti ten fotoaparát?"
"Jasně. Je skvělej."
"Chtěla bych ho?"
"Co? To jako vážně?"
"Jo, děda by chtěl, abys ho měla ty. Už ležel na té zaprášené polici dost dlouho. Je na čase, aby zase začal žít."řekne a já myslím, že tady nemluví pouze o Davis - Sacramentu.
"Špica!"projevím svůj vděk a obejmu ji.
Pak si jdu lehnout. Snažím se usnout, ale nejde to. Pořád musím myslet na to odpoledne v kavárně. Ségra se očividně taky na kutě nechystá a tak se mě pořád ptá, co mi je. A když už na mně uhodí po devadesáté, nevydržím to a všechno jí řeknu.
Po počátečním šoku, přijde na ségru nejdřív smutek a úzkost. Ale potom její duši zcela ovládne hněv. Adrenalin se jí valí do mozku rychlostí TGV a nejradši by se teď hned vzala a šla zpět do Paříže. Třeba i pěšky, třeba i v noci. Její to jedno.
Snažím se jí uklidnit a vysvětlit, že kdyby se komisař dozvěděl, že o tom víme, měl by McTall jistě velké nepříjemnosti. Ségra ale přesto neskrývá svou zášť a opovržení, které momentálně chová k pařížskému četnictvu. Naštěstí ji tyto dvě nejvýraznější složky její nálady tak vysílí, že brzy usne.
Ráno pomáhám babi Annii se snídaní. Rozhodla se, že by bylo jistě velmi hezké posnídat na verandě. Takže právě tam zrovna nesu tác s vaflemi a džbán se sirupem.
"Jééé, sakra!"zakřičím, protože mi noha málem podjela na kusu barevného
přeloženého papírku.
Podívám se na něj blíž - je tam něco napsané. Rozevřu papír a začnu číst:

Včera večer pařížští četníci zatkli pana Maxe Newtona. Pokud plně věříte svým názorům, které jste mi včera sdělila, dám vám "přátelskou" radu - Dostaňte se do Paříže, jak nejrychleji to půjde.
         
Přítel

McTall mám právě dal oficiální důvod vrátit se do Paříže. A zároveň nám to i tak trochu dovolil, že jo:). Valím to říct Michèle a Nesse. Nessa je v šoku, protože netušila ani o tom, že je Max podezřelý, Michèle je rozzuřená ještě víc než včera. I díky tomu dokážeme trhnout rekord v balení kufrů na čas. Opravdový problém, ale je, jak přesvědčit babi Annii.
To si ovšem vzala na starost Michèle. Netuším, jak to udělala (ale mám silné podezření, že do ní hustila nějaké romantické kecy), ale hlavní je, že právě sedíme na nádraží a čekáme na TGV do Paříže.

foťák

...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama