Odpoledne v St. – Tropez

23. června 2010 v 17:50 | Turmë |  Ve stínu Sacré-Cœur
Tuhle fotku jsem už přece někde viděla. Jelikož mám pocit, že se provensálskému slunci povedlo roztopit mi kontaktní čočky, promnu si oči. Ale zrak mě překvapivě neklame. Ta fotografie je ta samá, jako jsem viděla ten večer, co zabili pana Greifa, v jeho pracovně. Babi přece říkala, že tohle jsou fotky novomanželů. Nikdo se ale nikdy nezmiňoval o tom, že by si Greif Carin vzal. Divný…

Pravda se dá rychle zjistit - na webu místní matriky. Určitě by tam byl nějaký záznam. Á, tady to je. Gahta, Gerum, Giv, BLA, BLA, BLA - na tohle fakt nemám čas, babička nás svolává k obědu. Nadechnu se a ucítím sladkou vůni čerstvých palačinek - ty miluju:). Právě se mi začaly spouštět sliny, tohle bude muset počkat. Vytisknu si celou stránku a podívám se na to potom. Stisknu tlačítko "tisk" a už se ženu za tým úžasným arómatem.
MŇAM - sirup mám až za ušima. Myslím, že se budu olizovat ještě hodně dlouho. Po obědě se domluvíme, že půjdeme někam ven. Problém je ale v určení místa:
"Pojďme se koupat do moře."žadoní Michèle, která už se nemůže dočkat, až se předvede se svými novými plavkami. Kdybych měla její postavu, taky bych se předváděla. S mojí postavou to sice není nějak děsivé a rozhodně z ní nemám nějaké mindráky, ale… A proto si vyjádřit nesouhlas.
Nessa mě ovšem předběhne: "Viděla si, co to tam plave za svinstvo. V tom se teda koupat nehodlám.".
Babička je nenáročnější: "Hlavně, aby tam měli klimatizaci. Já vydržím stát i před chladicími boxy v supermarketu."oznámí.
"A co třeba nějaká kavárna nebo cukrárna?"navrhnu.
"Hm… To by možná šlo,"přikývne babi a hned rozdá úkoly, "Michèle - běž si půjčit od Paula auto. Řidičák už doufám máš."babička pokračuje tak rychle, že ségra ani nestačí přikývnout, že má: "Ness, ty si obleč něco, něco… jiného. Nemůžeš přece běhat po St. - Tropez v teplákách."řekne a ukáže na Nessin domácí úbor.
"A ty,"otočí se na mě a poněkud káravě se zeptá, "nechceš si sundat tu šálu? Je 30°C.".
"Vlastně to není šála, ale…"snažím se odporovat, ale babička už mizí ve dveřích do její ložnice, takže usoudím, že přesvědčování by bylo ztrátou času.
Zalovím ve svém batohu a vytáhnu z něj lehoučký hedvábný šátek, který na mém krku vystřídá ten dosavadní.
Když jsme všechny nachystány, sejdeme se na verandě před domem, odkud vidím Michèle dostávajíc instrukce ohledně řízení Paulova vozu. Jako by to bylo při jejím stylu jízdy, co platné. No a její styl je poněkud - cloumavý. Ale nevadí hlavně, že dojedeme v celku.
Vybraly jsem krásnou kavárničku jen pár desítek metrů od pláže. Posadíme se na venkovním posezení a začneme si objednávat. Ze ségry, Nessy a dokonce i z babičky čiší pohoda a uvolnění. Jak by ne, dnes je opravdu nádherně. Ale já se pořád nemůžu zbavit takového podivného pocit. Pořád se musím rozhlížet a mám neustálý pocit, že nás někdo pozoruje. Brzo taky najdu důvod mého znepokojení.
Ovšem nechci kazit všeobecné nadšení z překrásného počasí, proto se, pod záminkou odchodu na toaletu, nenápadně vypařím. Vejdu do kavárny, ledabyle se posadím k cizímu stolu a začnu se bavit s osobou, schovávající tvář za novinami, sedící proti mně: "Vidím, že pařížská policie má k nám opravdovou důvěru."povím ironicky.
"Poznala jste mě překvapivě rychle, slečno Doylová. Řekněte, co mě prozradilo?"zeptá se osoba, aniž by odložila noviny.
"To víte, jen málokdo chodí po St. - Tropez v baloňáku, inspektore McTalle."odpovím s úsměvem.
"Jste opravdu neobyčejně prozíravá."
"Ano, říká se to o mě. Takže komisař Départ se bojí, že mu prchneme do Švýcar?"tážu se.
"Tak nějak - rozhodně chtěl, abych na vás "dohlédnul"."
"Jak to myslíte?"
"Řekněme, že by byl nerad, kdybyste se mu vy a vaše sestra a sestřenice pletli do vyšetřování."
"Ujišťuju vás, že se rozhodně nechceme plést."
"Možná byste změnila, kdybyste věděla, co se děje v Paříži."
"A co se děje v Paříži?"
"Lituji to nemůžu říct."
"Ale no tak, objevte v sobě kousek drbny a pověste."
"Komisař mě zabije. Nebo hůř - vyhodí."
"To by měl udělat už kvůli vašemu umění maskování při sledování osob."zamumlám si pod nos.
"Nechte si to, dělám to poprvé. Kromě toho mám taky pocit, že bych se neměl plést."
"Ale neříkejte, vyprávějte mi o tom:)."okatě na něj zamrkám.
Mladý inspektor se zhluboka nadechne a začne: "Zdá se, že komisař už našel několik podezřelých."
"Budu hádat - pan Voisin, slečna Avrilová?"
"Voisin má na obě vraždy alibi - neprůstřelné. Byl vždy v Moulin Rouge. Amélie - kamarádka vaší sestry, to sama dosvědčila, odsluhovala ho celý večer. A pokud jde o slečnu… Vrah byl nepochybně muž - to víme jistě."obeznámí mě.
"Tak o jakých podezřelých mluvíte?"
"No, ukázalo se, že Hugo Greif byl něco jako lichvář. A taky, že slečna Carin bylo, no, společensky aktivní, řekněme."
"Ou - jaké překvapení."dodám sarkasticky.
"No, a je jedna osoba, která dlužila Greifovi a zároveň se v minulosti sblížila s Carin…"poví inspektor téměř šeptem.
"Ehm!"vyvalím na něj oči.
"Max Newton."

St. Tropez

...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama