Fotoalbum

16. června 2010 v 20:30 | Turmë |  Ve stínu Sacré-Cœur
"Babi, ahoj!"všechny se sesypeme na babičku Annii.
"Nazdar, holky. Jak je to dlouho, co jsme se neviděli? Půl roku?"zeptá se Ann.
"Vlastně víc než rok."opravím ji.
Babička vypadá překvapeně: "Vážně? Celý rok? Hm…"zatváří se trochu zmateně, ale koneckonců na takové věci už má věk - věk na to má už asi 10 let:).
Potom nás zažene do té své "chajdaloupky" a nás ani nenapadá protestovat, protože se nám patrně na slunci zavařily mozky. Takže teď uděláme cokoliv, jen abychom se dostaly do stínu. Babi nás posadí na velký gauč, který spolu s konferenčním stolkem a houpacím křeslem zabírá půl místnosti. Pohovka má květovaný povlak podobný tomu, který má teta Luisa. A na stolečku už na nás čeká talíř teplých sušenek a čtyři šálky čekající jen na nalití kávy či čaje.

Babi je skvělá hospodyně a kuchařka. Tyto vlohy v každé generaci podědí jen jedno dítě. U rodičů to byla Luisa a u nás "dětiček" je to pravděpodobně Michèle. I když u ségry jde spíš o kvantitu než o kvalitu:). Další potomstvo si může na kuchařské umění zajít chuť. Teta Sophia se povětšinou stravuje z bonboniér, které dostávala po každém představení od fanoušků. Za svou dlooouhooou kariéru jich má slušnou zásobu. Zato vaření v naší domácnosti (hlavně po tom, co ségra začala studovat tisíce mil daleko) vypadá asi takhle:
- Máma: Měli bysme něco uvařit k večeři. Na co máš chuť? Na čínu, nachos nebo pizzu?
- Já: Hm… Dala bych si čínu. Takže dojdu pro Zlaté stránky.
I když mi taková strava poměrně vyhovuje (všechno je lepší než naše školní jídelna), ale stejně si říkám, že bych si měla domácích sušenek užívat, dokud to jde.
Během popíjení jemné kávy stihneme prodrbat celé naše příbuzenstvo. Když pak babička nese na stůl třetí talíř dortíků, ozve se ode dveří tiché zaklepání.
Zajdu otevřít: "Ahoj, Paule."
"Ou… Ahoj… Promiň, přeslechl jsem tvé jméno."zakoktává se.
"Neřekla jsem ho. Co to neseš?"upozorním na knihu v jeho rukách.
"Jo, to je pro tvou babi. Předáš jí to? Mohla bych to dát do pracovny?"
"Jasně."řeknu a nastavím ruce, protože ta věc je docela velká. A těžká, jak jsem v zápětí zjistila.
Vejdu do dědovy staré pracovny, položím knihu na stůl a… "Á - babi, lekla jsem se."
"Co tu děláš?"poví trochu nabroušeně. Na dědovy staré věci, na jeho památku a bla, bla, bla je docela citlivá.
"Nic, jen Paul mi dal něco pro tebe."odpoví a ukážu na stolek.
"No jo, fotoalbum."vzdychne Ann.
"Fotoalbum?"
"Ano, fotoalbu se svatebními fotkami novomanželů. Těch, co se vzali v St. - Tropez. Když byl děda ještě na živu, fotil je tam - před kostelem. Ale teď to po něm převzal jeden jeho známý. A občas mi posílá fotoalbum s novými páry. Abych věděla, tak mu to jde."vysvětlí babička, a ještě než odejde zpět do obývacího pokoje, dodá, "Jestli chceš, můžeš si ho prohlédnout."
A já teda chci. Zasednu za stůl, svážu si vlasy do drdolu, aby mi nepadaly do ksichtu, a otevřu desky. Ach jo, jen samé zamilované, šťastné a spořádaně vyhlížející párečky. NUDA!
Hele, tahle strana je ještě z týdne před prázdninami. Ale… Co to má být?

fotograf

...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama