x - Aneb Všechno nej, Zázraky!

30. dubna 2010 v 23:59 | Turmë |  Z té technické stránky
Páni, nemůžu uvěřit, že je to už rok. Já nikdy neoplývala trpělivostí - ani deník jsem si nevydržela psát víc jak 3 měsíce, takže je to pro mě úspěch a zároveň jisté překonání sama sebe.
Založila jsem si blog jen tak "z nudy". Říkala jsem si, že občas napíšu o nějaké blbosti, co mě zajímá a tak. Říkala jsem si, že mám světu, co říct. A doufám, že pořád mám, co říct:).
Ale časem se z tohohle mého zaháněče nudy stalo něco víc. Musím uznat, že jsem to nejvíc pocítila za posledních pár měsíců. Ve škole i jinde v mém životě je jen šeď a pusto - žádné vzrůšo. Prostě totální stereotyp. Dny mi splývají dohromady a společně tvoří jen hroudy nesnesitelné omrzelosti.
Pondělí - úterý - středa - čtvrtek - pátek - pak děsně rychle ubíhající víkend - a zase pondělí…
Pořád to samé a znovu a dokola.

A já vždy patřila mezi antistereotypní jedince. Takže, když to trochu přeženu, můžu říct, že to jediné, co mě poslední dobou drželo v realitě (a zároveň mi poskytovali možnost trochu ulítnout do fantazie), byly a pořád jsou Zázraky…
Jak jsem naznačovala na začátku, rok je (a zvlášť u netrpělivce mého typu) šílená doba. Řekla bych, že 1 rok starý blog je pomalu jako lidský puberťák - už ne dítě - ještě né dospělí. A v každé pubertě probíhají změny - tahle puberta nebude výjimkou. Popravdě řečeno chtěla bych dospělejší blog.
Taky jsem na blog.cz zaregistrovala jakou si uzavřenou skupinkou - Autorský klub. Jak jsem pochopila, má to být jako nějaká "reprezentativní špička" blogů s dostatečně propagovanými názory blogerů. Musím se přiznat, že na milisekundu jsem o AK začala uvažovat, ale naštěstí mě to rychle přešlo:). Stačilo si přečíst podmínky přijetí - nevím, jestli jste si toho všimli, ale jsou docela drsné:). "Tak to ne," řekla jsem si, "přece nebudu překopávat celý blog."
Nebudu překopávat něco, co mi už téměř celý rok jakž - takž funguje. Radši oželím úžasnou (a myslím tím úžasnou) návštěvnost a jistou formu nadržování (myslí jako v rozhovorech atd.) a nechám si svůj ne - dost - autorský - ale - stejně - milovaný pubertální blog. Kdo ví, co z něj vznikne v tom roce následujícím - Tak do dalšího roku…


Střelenej věk!
Nemůžu nic a můžu všecko.
Nic nesmím říct.
Psycholog ptá se
na ponětí o tom,
čím budu,
čí a nač.
Neslyší, jak mi v duši
kručí?
Touhou a hladem
nevím po čem.
(úryvek z básně 13 až 15. Střelenej věk od Pavla Cmírala)

...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kolikátý si ty?

...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama