Pohoda, klídek a tabáček

31. března 2010 v 18:25 | Turmë |  Ve stínu Sacré-Cœur
U nás doma (myslím jako v NY - mamka, taťka = doma - chápete, ne:)) vždycky, když přijde psychická krize (krize = většinou všechny moje průšvihy od nevynesení koše až po nechtěné rozbití sochy čínského boha srandy z roku 1-2-3:)), tak je všude prostě šíleně divná atmosféra. Jako by ta potíž byl komín atomové elektrárny, který svým kouřem zamoří blízké okolí a otráví vše živé. Brr…
To u tety Sophie je taky vždycky plno kouře (a ani nemusí být žádná krize:)) - cigaretového kouře. Myslím, že by se měla trochu krotit (nebo mi je furt nenabízet), rakovina je svině.

Teta Luisa zase aranžuje kytky. Vůně květin jí prý děsně uklidňuje. No jo, ale v domě to pak vypadá jak uprostřed Amazonské džungle.
Nessa se zase pořád dokola dívá na příšerně nostalgické filmy.
A ségra pořád peče sladkosti. Pořád…
Asi je vám jasné - kouřmo + květinová vůně + tesklivé filmy + plné břicho sušenek = tady se fakt nedá přemýšlet, to je tak na kecnutí do měkkého gauče a celodenní nic nedělání.
A při tom bych chtěla něco dělat. COKOLIV!
Z nouze bych se možná už konečně naučila i štrikovat. Babička Annie (mamka mamky - když před osmi lety umřel děda Andrew, odstěhovala se na jih Francie, kousek od Marseille) mě to vždycky chtěla naučit, ale já na to nikdy neměla ani čas, ani trpělivost.
Nebo bych mohla jít zase něco nafotit. Moc ráda fotím - prý to mám právě po dědečkovi Andrewovi. Jednou prý celé léto pracoval na různých stavbách a pak šel pěšky 17 mil z Davisu do Sacramenta, jen aby si tam koupil dřevěný sklopný horizontální fotoaparát. Fakt blázen:)…
Jo asi si říkáte, na co si jako stěžuju. Vždyť to je vyložená pohoda - nic nedělat jen sedět na zadku, cpát se "dobrotami" (sorry, ale u Michèliných výtvorů jsou ty uvozovky docela nutné) a čumět na telku. To jo, ale tahle "pohoda" už trvá několik dní. Od pohřbu Greifa je to už skoro týden. Už toho mám plné kontaktní čočky.
Potřebuju nějakou akci nebo se tu unudím.
Ale zbytku osazenstva domu tenhle stav překvapivě nevadí, ba dokonce jim to možná i vyhovuje. Když jsem se ptala Nessy, jestli nemá chuť vyrazit do ulic, jen mávla rukou a řekla: "Víš, já na něco takového teď nemám ani náladu. Možná zítra…".
Možná zítra? A to ta líná jsem prý já:).
Tak a dost, zítra děvčata někam vytáhnu. Ale žádná praktická vycházka alá Luisa. Pěkně zbytečné dlouhé courání po městě. Proboha, vždyť jsme v Paříži. No jo, jsem v Paříži už víc jak týden a ještě jsem nebyla na Eiffelovce. Tak tomu se říká krize.

foto

      
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama