Ten dělá to a ta zas tohle a všichni dohromady máte jich dost

10. února 2010 v 21:30 | Turmë |  Ve stínu Sacré-Cœur
Každý se v krizových situacích chová jinak. I v normálním životě máme plno zvyků i zlozvyků, kterých možná ani nevšímáme. Ale jakmile přijde nějaká ta "krizovka"…
Nevím, jak vám, ale třeba mě krev nikdy nedělala problém. Fakt ne. Řezné, sečné, bodné, střelné rány - "úplná" pohoda. To opravdu velký problém je to třeba u mého bráchy Lennyho. Ten dokáže omdlít i z vody s jahodovým sirupem:).
Ale k věci. Během jízdy v policejním autě se měla možnost přemýšlet.
Dospěla jsem ke dvěma závěrům:
za 1. Těla pana Greifa od krve ani moc nebylo (jen jeden jediný velký flek na zádech, z něhož se většina krve stejně vpila do oblečení),
za 2. Ani to, že vám krev nedělá problém, vás nemůže připravit na situaci, že stojíte vedle mrtvoly.
A vlastně ještě za 3. Je málo slov - protože i slovo "ŠOK!" je v tomhle případě víc než slabé.

Ale musím říct, že já to snáším ještě dobře. Já si vystačím s kousáním nehtů, které pravidelně praktikuji i před "obyčejnou" písemkou z angliny.
Stačí se ale podívat na ségru a uvidíte celý arzenál panických projevů - tiká očima, zrychleně dýchá a klepe se jako by měla třesavku. No prostě uzlíček nervů. A kdo by se taky divil po takovém zážitku?
Blížíme se k četnické stanici. Je na čase vystoupit.
Musí uznat, že tu na nás jsou hodní - i když trochu nevrlí. Strážník Berenicová mám oběma uvaří silné kafe - je teda dost hořké, ale v jedenáct v noci vám i hořké kafe přijde vhod.
Během rozhovor, který s námi vede (zjevně aby vás uklidnila) v "čekárně" před opravdovým výslechem, z ní mimo jiné vypadne, že se jmenuje Alba, pochází ze Španělska a do Paříže přijela asi před sedmi lety.Nemohla jsem si nevšimnout, že Alba je dosti výřečná.
Ale ne zas tak jako tety Luisa nebo Sophia, to ne.
Teta Luisa je vyloženě ukecaná a ke slovu tě pustí jen málokdy.
Zato teta Sophia ani tak moc netlachá, ale moc ráda vypráví. A to se pak, cituji: "…nesmí člověk divit, že občas musí divoká duše umělce povolit otěže své fantazii.".
Občas? Spíš často:).
Tohle mám prý po ní - moc ráda lžu:).
Ale POZOR! Já lžu JEN, když MUSÍM! A za tímhle si stojím.
U příkladu Nessa když lže, tak nemůže. Málokdy (a většinou je to, když jsem u nich na návštěvě:)) se stane, že dokáže lež vůbec vyslovit.
Jeden dobrý zlozvyk má i Jenny. Ta když je nervózní nebo má strach, tak škytá. Dobrý, co:)?
No, tak vidím, že každý má takový svůj hříšek. Aspoň si nemusíme závidět:).


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama