Takové šoky mi nedělejte!

23. prosince 2009 v 17:30 | Turmë |  Ve stínu Sacré-Cœur
Nessa s Robbym vstoupí do místnosti.
Nessa si mě téměř okamžitě všimne a trochu zpanikařila. Výraz v jejím obličeji jasně říká: "Pomoc! Help! Hilfe!". A možná k tomu dodává i: "Co mám sakra dělat?".
Ale u Nessy spíš bez toho "sakra". Fakt obdivuju, jak je vychovaná. Ale zase na druhou stranu…Dneska jsem tady už druhý den, snad už na ni mám nějaký vliv. Takže možná už i s tím "sakra":).
Ježiš, na co to zas myslím - takové kraviny. Raději rychle naznačím Nesse, že "letadlo je v hangáru. V našem případě - deníček je batohu.
Ona to kupodivu pochopí hned na poprvé a ještě víc kupodivu začíná hned jednat: "Ty jsi ztratil diář? Hm…Určitě se najde. Vsadím se, že někde bude. Díval ses k sobě do baťohu?"zeptá se docela suveréně. Ani jí asi moc nevadí, že lže. Zajímavé:).
"Myslíš, že jsem tak blbej:)?"trochu se urazí Robby.
Nessa odpoví: " To né, jen, třeba ses jen špatně podíval. To se mohlo stát, ne?".
Robby mírně přikývne pro souhlas a vyndá batoh ze skříňky. Rozepne zip na vrchu báglu a zaloví v něm rukou: "Ale tady je. To je divný. Asi jsem taky "trochu mimo":)."usměje se na Nessu.
Ta zrudne jako rajče, ale v zápětí se vzpamatuje: "No to bude asi tím horkem:). Poslyš, já už budu muset jít takže…".
"Takže bych tě měl doprovodit domů:)."doplní za ni větu Robby.
Oba společně odcházejí. A já mám šanci i čas se nepozorovaně vytratit.
Procházím chodbou a…Někdo mě málem sejme prudkým otevřením dveří. Ten někdo je pan Greif. Ani si mě nevšimne - šíleně spěchá (asi na schůzku s Voisinem - vzpomenu si na jejich telefonát).
Přede mnou se naskytne pohled na otevřenou, nikým nestřeženou, Greifovu kancelář. Ani nevím, co to do mě vjelo - asi nedostatek adrenalinu, nebo co (jako bych ho dneska neměla dost).
Vejdu do pracovny a očima projedu Greifův stůl. Je tam spousta věcí - hodně papírů, formulářů, seznamů, dnešní noviny, nová závěť, dopisy - NOVÁ ZÁVĚŤ? No jo, nová závěť, ale ještě nedopsaná. Takže Voisin už nebude dědit, možná kvůli tomu se s ním chce sejít. Nový dědic je - nevyplněno - škoda.
Pak jsou tu nějaké fotky: Greif a Carin v romantickém objetí na dovolené - trochu nechutné, když si uvědomíte, že může být její otec (dědeček). Hele, tohle místo znám. Ale z kama to si zaboha nevzpomenu.
To je fuk, teďka odsud musím vysmahnout, než si mě někdo všimne.
Když vyjdu ven, Nessa mi vynadá za to, kde jsem tak dlouho. Když jí to vysvětlím, dostanu vynadané za to, že pracovna je soukromé území. A to mi říká holka, co krade svému idolovi deník?
Už je sice okolo desáté večer, ale moje sestra - zapomnětlivá si až teď vzpomněla, že bych si měla koupit jízdenku na metro. Naštěstí metro jede non - stop, takže tam vyrážíme hned.
Cestou tam se nic extra nestalo, jízdenku jsme koupily v pohodě a míru.
Ale cestou zpátky se stalo něco, co změnilo celý můj život (takže si to koukej pořádně přečíst!).
Šly jsme se ségrou zrovna kolem schodů Sacré-Cœur, když nám cestu zkřížil potůček tmavě rudé kapaliny. Ten osudný potůček rudé "vody", kterým to všechno začalo. Nejdřív mě napadlo, že je to rozlitá barva, ale pak si říkám, Sacré-Cœur je celý bílý a pochybuju o tom, že tam zrovna vymalovali tímhle odstínem. To víte, napadnou vás různé věci, ale skutečnost často předčí všechny vaše noční můry. A věřte mi, tohle byl ten případ! Ségru zase napadlo, že je někdo raněný a tak začala vybíhat do schodů. A já za ní. Potůček spokojeně plyne po každém spodku a my dvě ho následujeme až k jeho hroznému pramenu. Michèlin výkřik se nese tmou. Chci také křičet, ale nemůžu - nemůžu ani pípnou. Před vchodem katedrály leží zkrvavené mužské tělo. I přes posmrtný škleb v jeho tváři obě okamžitě poznáme, kdo to je. Pan Greif je mrtvý…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama