Co se přece nedělá…

12. listopadu 2009 v 16:35 | Turmë |  Ve stínu Sacré-Cœur
Moc se omlouvám, ale opět jsem měla problém se svým "náladovým" internetem, který mě nechtěl pustit na Blog.cz. Ale dnes už je to naštěstí v poho, takže sem můžu dát další díl příběhu.


Taxík rychle prosviští ulicemi. Za okamžik jsme u domu. Jakmile ségra otevře dveře, do nosu nám pronikne výrazná vůně. Nessa vaří oběd:).
Ségra vyběhne schody jako olympijský desetibojař v nejlepších letech a podle jejich slov "padá do sprchy".
Vyzuju se z bot a mířím do jídelny, která sousedí s kuchyní. Tady sedí naše kuchtička:). "Ahoj"zavolám přes dveře (no dveře, je to spíš takový dřevěný oblouk bez výplně).
"Ježiš!!! Ahoj."vyskočí překvapeně Nessa: "Fuj…Hrozně jsem se tě lekla."
"To vypadám tak hrozně:)?"
"Ne jen…Jste tu brzo."odpoví koktavě a snaží se schovat nějakou knížku.
"Četlas si?"zeptám se.
"Cože? Proč…Proč myslíš?"
"No máš v ruce knihu."
"Jakou?"snaží se dělat, že o ničem neví.
Pokrčím rameny a dělám, že mě to nezajímá.
Potom jí nečekaně vytrhnu knihu z ruky: "Tuhle knihu. Tak co to tady máme? Musela jsi mít moc dobrý důvod, abys lhala co?"řeknu a prohlédnu si knížku: "Ach můj Bože. To je Robbyho deník?"
"Spíš diář."špitne Nessa.
"Zbláznila ses? Kde jsi k tomu přišla? Jak tě to proboha napadlo?"
"Ztiš se, uslyší nás Michèle. A nebylas to TY, kdo mi pořád říká, ať jsem "akčnější" a tolik se nestydí."
"Myslela, že ho pozveš do kina. Ne, že mu sekneš deník."
"Diář."opraví mě.
"To je teď snad fuk, ne."opřu se o kuchyňskou linku a poškrábám se na hlavě: "Co s tím budeš dělat? Už jsi to četla?"
"Ne, nenašla jsem kuráž?"
"A na to, abys to ukradla, jsi kuráž měla?"ptám se překvapeně.
Nessa sklopí oči k zemi.
"No, co se stalo, stalo se. Teď už s tím moc nenaděláme. Ale když už se to stalo, můžeme toho využít:)."řeknu šibalsky: "Tákže…"pomalu otevírám diář.
Vtom mě ale zarazí Nessina ruka: "Ne! To nemůžeš udělat."
"Ale jo, můžu."začneme se přetahovat.
"Christin…Nech to…"křičí Nessa.
"Tak jo:)."upustím knihu: "Sakra, asi se otevřel:)."
"Christin…"vzdychne Nessa: "Tak…Co tam je?"
"Proč ta náhlá změna?"
"Ani nevím."
"Ach ta zvědavost, co:)? Takže…Ou ne."
"Co? Co je?"
"Koukni na ty chlupaté nohy jeho staršího bráchy:). Brr…Ale on vypadá na té fotce z dovolené fakt fajn. V plavkách mu to docela sluší."
"Christin, soustřeď se!"zakřičí na mě.
"No jo, jasně."řeknu a obrátím stranu: "Ale ne…"
"Další chlupaté nohy?"
"Kéž by. Je mi to líto Nesso."
"Co se děje? Kdo je ta bloncka?"
"Jmenuje se Julie."povím tiše.
Pak už Nessa jen mlčí. Její "emoční kolaps" ale pochvíli přeruší Michèle: "Tak kde to vázne děvčata? Můžeme jíst? Co se tak tváříte?"
"Ou…ŽELVA!!!"vykřiknu náhle.
"Želva???"nechápe Michèle.
"Jo, želvu Jenny srazilo auto. Totálka. Dost nás to vzalo."
"Aha. Tak to máte štěstí, že dnes nemáme želví polévku. Tak pojďte jíst."řekne chladně. Myslím, že ani na zeleninovou polévku nebude mít Nessa chuť. Při obědě stále mlčí, až po dezertu konečně řekne: "Julie, Julie…To zní jako mrcha".
"No jo. A je to tam samá schůzka s Julií, schůzka s Julií…"
"Tak to řekni, "zaúpí Nessa, když tluče hlavou o stůl: jsem v háji."
"Jsi v háji."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama