Trable s láskou

7. října 2009 v 14:45 | Turmë |  Ve stínu Sacré-Cœur
Po obědě pomůžeme tetě uklidit nádobí a mám jít spát. To tak. Ve 2 odpoledne? Naleju do sebe 4 hrnky kafé a jsem v poho. Šla bych se projít, ale ségra se někam vyvařila s Maxem a tetky vyrazily na nákupy hader a pak do opery. Tohle mě nikdy moc nebralo a tak jsem tu ztvrdla s Nessou.
"Co kdybychom šli do Muzea Montmartre, je to přece hned vedle."navrhnu.
"Radši ne."zamítne Nessa.
"Proč ne?"
"Dneska je středa."
"Ou tak to všechno mění,"chci to pořádně vysvětlit: "Tak proč ne?"
"No víš, dneska tam brigádničí Robby…"
"Ale, ale kdo to je:)?"
"Nikdo jen…ten nejúžasnější kluk na světě. Ale to je jedno. Stejně má asi holku."
"Prosím tě, jak může mít "ASI" holku. Buď ji má, nebo nemá, ne?"
"Ale říká si to celá třída."zesmutní Nessa.
"Copak ty dáš na nějaký drb? To snad ne:)."
No jo, tak tohle je ten společenský svět Paříže - jedna velká drbárna:).
"Hele žádné výmluvy. Prostě se jde."
"Proč mi to děláš?"zaúpí Nessa.
"Zvěř mi. Jednou mi za to možná poděkuješ. MOŽNÁ:)."ujistím ji: "Tak pojď, musím tě trochu zkrášlit."řeknu, postaví ji před zrcadlo a ponořím se do hlubin jejího šatníku.
"Och, tohle je boží! To k tobě přesně sedí."vytáhnu růžové šatičky s bílými korálky.
"Já nevím…"
"Já vím."utvrdím ji: "Oblíkat!"nařídím jí a pádím k svým taškám. Vyhrabu žehličku na vlasy. "Tak tohle ne! Nenechám si spálit vlasy."ucukne a snaží se schovat její zlatavou kštici. "Prosím tě, já už jsem skoro profík:)."
"A co když ti to na mých vlasech nepůjde? Co potom?"nedůvěřuje.
"Narovnala jsem vlasy i Jenny. A ta má vlny jak tsunami:). No tak, věř mi trochu, prosím.". Ale Nessa pořád nevěří.
Tak a dost. Popadnu ji za ruku a dovleču ji na židli.
A když chce protestovat, vytáhnu moji nejsilnější zbraň: "Poslouchej staršího!"zapnu žehličku.
"Ale prosím tě. Jsi sotva o tři měsíce starší a já jsem už dost stará na to, abych o SVÝCH vlasech rozhodovala sama! A já říkám rozvodně…SE PARÁDNĚ NAROVNÁVAJÍ. No to je úžasný:)."je nadšená.
Neubrání se lehkému úšklebku a tichému: "Já jsem ti to říkala.".
Pak ji ještě nalíčím. Jen jemně - nechci, aby vypadala jako "noční sociální pracovnice":).
Na sebe jen hodím tenkou šálu a vyrážíme.
"Jsem hrozně nervózní. Potí se mi ruce."
"Vždyť nemáš proč být nervózní. Neboj, to zvládneš. Jen buď sama sebou, pak stačí jen…sbalit toho "nejúžasnějšího kluka na světě". No, máš proč být nervózní:)."
"Díky, ty umíš skvěle uklidnit."
"Ó, to byl snad sarkasmus. Ten je spíš moje parketa, ne:)? Tak a jsme tady."povím a zastaví se před vchodem: "Jsi připravená?"
"Ne".
"Super. Tak jdem."řeknu a vztáhnu ji do atria.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama