Nuda v muzeu?

14. října 2009 v 14:40 | Turmë
"Páni je tu docela zima, že?"ptá se Nessa.
"Je tu 25°. Ta tvoje husí kůže bude asi kvůli něčemu - nebo někomu - jinému:)."vtipkuju: "Tak mi ukaž toho tvého "pana Božského". Který to je?"
"Támhle ten. Ten s tou knížkou, sedí na bílé židli."nenápadně ukáže na hezkého modrookého blonďáka.
"Hm, fešák - schvaluju:). Tak pojď."
"Bože co chceš dělat. Chceš za ním rovnou naklusat a…"
"Nebuď blbá. Sleduj a uč se."odpovím a jdu za Robbym: "Ahoj, ty jsi tady průvodce?"
Robby odloží knížku: "Ou, jo. Přejete si prohlídku?"
"Jo ráda bych. Dneska jsem přiletěla z New Yorku, takže toho o místní historii moc nevím, vlastně vůbec nic… (No jasně. Umím dobře lhát, ne? Proboha! Máma mi četla Historii Montmartre místo pohádek na dobrou noc. Ale chci, aby si všiml Nessy. Takže ze sebe budu dělat blbku dál…)…jsem tu i se sestřenkou. Mohl bys nás provést."přitáhnu k sobě Nessu. "Jé, ahoj Vanesso. Neříkalas, že ti přijedou příbuzní."diví se Robby.
"Asi se nebylo čím chlubit, že Nesso:)?"rýpnu si: "Takže můžeme vyrazit?"
"Jo jasně. Pojďte prosím tudy. Zde vidíte překrásný obraz - Snídaně veslařů, jehož autorem je Pierre-Auguste Renoir - malíř z období impresionismu…(KECY, KECY, KECY...)
Asi po deseti minutách: "Promiň, kde tu jsou toalety?"měla bych je nechat o samotě.
"Po té chodbě, poslední dveře vlevo."
"Díky."usměju se a zmizí. Ale ne tak docela (tohle si nenechám ujít), schovám se za široký sloup kousek od nich.
"Tak jak si užíváš prázdnin?"začne rozhovor Robby.
"Dnešek docela ušel. Díky za zeptání."odpoví tiše Nessa.
Bože, začíná dost nesměle.
"Nové šaty?"ptá se Robby.
A máme to ukázkový útok, který míří přesně do černého:).
"No, vlastně je jen moc nenosím."špitne Nessa.
"Nevím proč. Moc ti sluší:)."
Á Roby nám boduje:).
"Roby!!!"ozve se od vchodu dívčí hlas: "Ahojky, tak jsem tady.".
Co je to za Barbie? Vysoká, vychrtlá, peroxidová bloncka v upnutých džínách a s výstřihem až k pupku, no to mě poděs.
"Můžeme jít?"zeptá se bloncka.
"Jasně jen řeknu šéfovi. Promiň Vanesso, budeme to asi muset zkrátit. Nebude vám to vadit?"poví Roby.
Nessa se trochu třese, zmůže se jen na nesmělý úsměv a téměř neslyšitelné: "To nevadí." "To jsem rád, jsi moc hodná."uleví se mu a běží za šéfem. Jo hodná a blbá.
"Doufám, že brzy uvidíme. Tak zatím, Nesso."zavolá ode dveří, když odchází zaháknutý do bloncky.
Tak tohle asi Nessu trochu poznamená. Nebo trochu víc.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama