Zvedám kotvy

2. září 2009 v 15:57 | Turmë |  Ve stínu Sacré-Cœur
Ty 3 měsíce utekli jak voda a já už ustřihla i poslední kousek ze svého pomyslného metru. Dnes bylo vysvědčení. Žádná hrůza, pár jedniček, pár dvojek - pohoda. Zítra mi to letí a tak ještě balím poslední věcičky. Večer jdu s partou ještě na poslední akci. Ode dneška je ze mě oficiálně writer. Poslední společná fotka před prázdninami a alou domů.
V pokoji si připravím oblečení na zítra (lila top, světlou volánkovou sukni, žabky a samozřejmě fialovou šálu). Pak se zahrabu do peřin a za okamžik usnu. Tak zítra to začne…

"…dobré ráno New Yorku. Máme středu 1. července, a pokud to ještě nevíte, dnes nám začínají PRÁZDNINY. Což je skvělá zpráva hlavně pro naše pilné studenty. Dnes bude jasno až polojasno a teploty se vyšplhají až na 32°. Takže vyfičte z postelí a padejte ven, protože dnes je ideální čas na nějaký malý výlet…".
Doufám, že je ideální čas i na nějaký větší výlet. Protože jinak jsem v háji:). Krásné probuzení do krásného dne. Je 8:00, letadlo odlétá v 11hod. Obleču se do připraveného oblečení a pádím do kuchyně. Máma mi udělala na snídani palačinky, ty miluju.
Před domem už na mě čeká celá parta. Táta mi pomůže snést kufr ze schodů. Hned jak vyjdu ze dveří, vrhne se mi Jenny kolem krku.
"Budeš mi hrozně chybět, brouku."
"Ty mě taky."ubezpečím ji.
Pak ke mně přistoupí Jimmy: "Máme tu pro tebe takový malý dárek."řekne a podá mi úhledně zabalený balíček: "snad se ti bude líbit:)…"
"No páni. Dějiny Paříže! To jste nemuseli."to FAKT nemuseli.
Bude 9 hodin, takže musím na letiště. Ještě jedno skupinové objetí a vzápětí nasedám na taxík. Všem zamávám a našim slíbím, že zavolám hned po přistání. Řidič šlape na plyn, nestačím se ani ohlédnout a už jedeme po Bushwick Ave.
Za pár minut dorazíme na letiště Johna F. Kennedyho. Taxikář mi ještě pomůže vyložit mé mega kufry, tak dám pořádný dýško. No, teď už je to jen na mě. Po odbavení a letištní kontrole nasedám do letadla.
Mé místo je 23K, hm… doufám, že je to u okna (nerada bych koukala 5 hodin do uličky). Ale mám štěstí. No, jak se to vezme. Sedím sice u okna, ale společnost mi bude dělat nějaká velice vitální babička. Super (ironicky).
"Jedu do Francie navštívit syna."oznámí mi stará paní.
"To je moc hezké."snažím se jí jemně odbýt.
"Zrovna se mi narodila další vnučka. Podívejte se na ni. Je tak roztomilá."rozplývá se a vytahuje rodinné album. Páni, tohle bude dlouhý let.
Letušky právě skončili s předváděním bezpečnostních pokynů, takže asi brzy vyrazíme. "Vážení cestující, hovoří k vám kapitán letadla. Za několik málo okamžiků vzlétneme."ozve se z repráků.
Už se nemůžu dočkat. Paříži připrav se, Christin Doylová už letí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martushka esbéčko Martushka esbéčko | Web | 4. září 2009 v 18:15 | Reagovat

Perfektní story :-)

jinak u ěm najdeš seznam SB

2 feministicgirl feministicgirl | Web | 28. srpna 2010 v 17:17 | Reagovat

Ten příběh se mi zatim strašně líbí, jsem zvědavá na další kapitoly.... Nenapadlo Tě někdy, že bys to mohla vydat..??

3 Turmë Turmë | Web | 28. srpna 2010 v 17:25 | Reagovat

[2]:Moc děkuju za pochvalu:).
Vydávat se mi to nechce, mám pocit, že by to ztratilo "kouzlo" blogové povídky.
Tahle je už dopsaná celá, ale pokud se ti bude líbit i nadále, můžeš si pak přečíst i její "volné pokračování" (se stejnýma hlavníma postavama), které je aktuální (mám napsané zatím asi 4 kapitoly) - Stará dobrá Anglie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama