Francie, sladká Francie

9. září 2009 v 14:59 | Turmë |  Ve stínu Sacré-Cœur
Víte co je paradox při takovémhle cestování? Dorazíte dřív, než jste vyletěli. Hustý ne? Já na ten časový posun fakticky nemám. To bude síla:).
"Vážení cestující, zanedlouho přistaneme. Prosím vraťte se na své místa a připoutejte se."hlásí pilot.
Mazec, už jsme tu. Pohodlně se usadím do sedadla a sleduju přibližující se pevninu.
"Vážení cestující, právě přistáváme na Aéroport de Paris - Orly. Je 10hodin 13minut místního času. Venku je teplota okolo 29° a polojasno až oblačno. Delta Air Lines vám přeje příjemné prožití dne."ozývá se během jízdy po přistávací rampě.
V letounu se rozlehne potlesk pro pilota a posádku. Pasažéři pozvolna opouštějí svá sedadla a řadí se do řady směřující k východům. A já je po chvíli následuju.
Z letadla vystupuju mezi posledníma. No páni, tady je krásně. Fakt nekecám, Francie mi připadá mnohem hezčí než před rokem. Asi to bude kvůli tomu, že loni jsme s rodiči jeli osm hodin lodí a já měla tak trochu mořskou nemoc (dělá se mi špatně i ve vaně - proto se sprchuju:)), takže jsem každou chvíli z těch 8 hodin blila.
Bože, jsem tak utahaná. A navíc se mi fakt krutě bouří žaludek. Ten vysušený hamburger ve smradlavé plastové fólii mi k obědu opravu nestačil. Už je upřímně těším a tu pověstnou francouzskou kuchyni.
Vejdu do hlavní haly letiště. Páni, to je fakt luxus. Nádherný vestibul, tak prostorný a na žádném okně není ani šmouha. Proboha, co to bylo? Proč se takhle rozplývám? To je fakt divný, to budou ty hormony. Radši toho nechám. Tak, měla bys jít hledat nějaké své příbuzné, že jo? Kdepak asi jsou?
Sakra co to je? Aha, mobil: "Slyším?"
"Ahoj baby, už jsi dorazila?"
"Jasně, před chvílí. Kde jsi ty?"
"No, víš…Bohužel…Já…Sorry, ale nemůžu se trhnout z práce."
"Cože? To děláš si srandu, ne? A jak se asi mám odsud dostat. Do Montmartre je to i taxíkem víc jak půlhodina."
"Fakt se ti omlouvám. Ale buď klidný!"
"JÁ JSEM KLIDNÁ."zaječím na ni.
"Neboj. Můj přítel pro tebe přijede."
"Tak přítel jo. Tak to je jiná. Je to něco nového? Je pěkný? Kolik mu je? Jak to, že ses o něčem takovém ještě nezmínila?"slídím.
"Ne, známe se už asi osm měsíců. Jo, je pěkný a je mu devatenáct. Je to vše co jsi chtěla vědět? Nechceš vědět, i jakou barvu mají jeho spoďáry?"
"No tak se hned nečerti! A mimochodem, jakou:)? Ale proč jsi nic neřekla?"
"Ale vždyť znáš naše, začali by vyšilovat. Už slyším mámu, jak říká: - "Na kluka jsi ještě moc mladá. Vždyť je o celé dva roky starší než ty, atd." - snad si to dovedeš představit."vysvětlí mi.
"Dovedu. No máma má co mluvit. Táta je přece o tři roky starší. A pokud vím tak Lea měla v 18."souhlasím.
"No jo, ale nechme to být. Max pro tebe přijede každou chvíli. Měla bys jít před hlavní halu." "Tak Max jo? Hele, ale jak mě pozná?"
"Neboj. Skvěle jsem tě popsala."
"Ha ha. To bych chtěla vědět jak."
"Pubertální holka, od pohledu praštěná, sotva metr sedmdesát, hnědo-rezaté číro, modro - zelené oči, určo se šálou a v teniskách."vychrlí na mě.
Je fakt děsný jak mě ségra zná: "Náhodou špatně! Mám žabky."zlehčuju to.
"Tak jo, musím končit baby. Tak se uvidíme u oběda, ok?"
"Jasně. Užij si to."povzdechnu si a zaklapnu mobil. Ach jo.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martushka esbéčko Martushka esbéčko | Web | 13. září 2009 v 11:22 | Reagovat

je to boží story

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama