Srdečné pozdravy z minulosti

26. srpna 2009 v 8:40 | Turmë |  Ve stínu Sacré-Cœur
"Jak to, že jsi tak dobrá? Jak můžeš být tak dobrá?"ptá se Jenny, každé pondělí při cestě domů. Ale dobře to ví.
"Narodila jsem se tam, žila jsem tam (s přestávkami) do čtyř let a skoro každé prázdniny tam jezdím. To mám být blbá?"odpovím.
Už jsem skoro u našeho domu.
"A jak to vypadá letos? Pojedeš?"vyzvídá Jenny.
"Nevím, ségra se už dlouho neozývá."řeknu a otevírám dopisní schránku.
"Ale…"řeknu s úšklebkem.
"Copak je?" "My o vlku a vlk za humny:). Čti."povím a podám Jenny pohlednici.
"Páni, to je hustý. Na celý měsíc, jo? Hned bych jela taky."
"Ale prosíme, já myslela, že jedeš s Oliverem na Jamaica Bay."
"No jo, ale Paříž je Paříž. A navíc mi zmizíš na celý měsíc do Francie. To je až v Evropě, vážená"trvá na svém.
"Ale no tak, vždyť je to až za 3 měsíce. A taky z toho budeš něco mít. Přivezu ti pohled:)."ujistím ji a bleskurychle se rozloučím.
Zavřu za sebou vchodové dveře a okamžitě vystartuju do schodů a vrazím do dveří s č. 20. Prosvištím bytem a málem srazím mámu i s jejím zeleným čajem. Sedám ke compu a hlásím se na ICQ. Jo, ségra je tam.
Zahajuji videohovor: "Děláš si srandu?"
"Ahoj Christin, taky tě ráda vidím."
"No jasně, čau. MYSLÍŠ TO VÁŽNĚ? Celý měsíc? A kdy mi to letí? Co si vezmu na sebe? A…" "Ségra! Zpomal trochu, jo."
"To bych řekla. Zpomalte, prosím."přeruší nás máma: "Možná už jsem stará a můj mozek mi to nějak nebere, ale MOHLA BY MI ALESPOŇ JEDNA Z VÁS VYSVĚTLIT, O CO TU JDE?"
"Ale mami,"začne Michèle: "sice už to není, co to bývalo, ale ještě nejsi zas tak stará…alespoň uvnitř:)."vtipkuje.
"Hm…Michèle, mohla bys toho nechat. Mámě se dělají bublinky u pusy."naznačím jí.
"Jasně. Tak k věci. Chtěla bych vzít Christin o prázdninách na měsíc sem k nám. Teta Luisa s tím souhlasí a přijede i teta Sophia (mámina nejstarší sestra). Jo a Nessa se už taky moc těší."
"No, je pravda, že jsem je neviděla víc než rok."zamumlám.
"Takže je vlastně vše vyřešeno. Takže vlastně můžeš hned vyrazit, třeba hned zítra, že jo?"řekne máma ironicky.
"To vás nenapadlo, zeptat se nejprve VLASTNÍCH RODIČŮ."dodá.
"PROSÍM!!!"řekneme s Michèle jednohlasně. Samozřejmě k tomu přidáme profesionální psí pohled, tomu přece máma nemůže odolat.
"Ale…Musíme…Měli bychom nejdřív…Ach, tak dobře."povolí pokořeně. "JUPÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ."ozve se z mikrofonu. To je Nessa, která tam od začátku mapuje situaci.
Hned mámu obejmu a dám jí pusu na tvář. Největší přepážka zdolána. S tátou to už bude brnkačka. A taky byla. Ustoupil už po několika argumentech. Bože, já už se tak těším.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama