New York, New York

5. srpna 2009 v 15:45 | Turmë |  Ve stínu Sacré-Cœur
Právě mi zapípal mobil. Ne, není to baterka, jak jsem si myslela. Na displeji mého černého Sony Ericssonu bliká nepřečtená SMSka.
Jenny, to jsem si mohla myslet. "Noc je ještě mladá,"čtu si ve správě, která pokračuje takhle: "za 45min v Central Parku". Jenny je má kámoška ze školy, taková dosti temperamentní holčina. Vždy je s ní radost pobýt (protože většinou vymyslí pár ulítlých blbin nebo udělá nějaký děsný trapas:)).

Senza, rychle se dovolím našim (kteří se právě rozplývají nad nějakou jistě cennou vázičkou - takže pochybuju, že mě vůbec vnímali), ze skříně vytáhnu oblíbené tmavé triko s potiskem, vsoukám se do džín, na chodbě vyberu z botníku pohodlné tenisky a sáhnu na věšák po hnědé látkové bundě, na které upravím několik odznáčků populárních kapel a pár placek s peasem (no jo, hippií mám prostě v krvi). Před pár dny začal duben, ale sníh tady roztál sotva před dvěma týdny, takže tu není žádný hic. Proto ještě rychle na ruce navléknu bezprstové rukavice a barevné návleky. Kolem krku omotám béžovou šálu (musím se přiznat, že na těch fakt ujíždím) a letmě upravím své hnědozrzavé vlasy. Už jen popadnu tašku a zaklapnu za sebou dveře.
Seběhnu schody z pátého patra našeho paneláku na 90 Bedford St. K Cental Parku to je docela daleko, ale nespěchám. Užívám si cestu. Miluju tohle město. Mám ráda ten shon a ruch velkoměsta. Zbožňuju nasávání čerstvého smogu a výfukových plynů po ránu při cestě do školy. Ale radši odchytím nějaký taxík nebo nasednu na metro, protože takhle by to trvalo přes hodinu. To je další plus tohohle místa, vždy máte na výběr a ten je jen na vás.
A mimoto, tady mám domov, tady mám přátele. Většina z nich na mě právě mává z prvních laviček parku.
"Kde se touláš děvče?"vyčte mi Jenny, ale já jí jen odseknu: "V kraji fantazie, kde asi?"a podám jí ruku na náš pozdrav.
Potom se pozdravím se všemi z party. Jimmy, Oliver, Amanda a Martin. A jde se na to.
Jenny mi při cestě k vytipované zdi podá svou videokameru. Dokumentace je dnes na mě, jako ostatně většinou.
Na hlídku jsem prý moc dobrá (to má na starosti Amanda, protože je nová), ale na writera ještě nemám. Ale dnes to vypadá na můj šťastný den. Jimmy potřebuje pomoct s jeho graffiti. On je takový ten skejťák, však to znáte. Pohodlné oblečení, hip hop a skateboard vždy po ruce. Ale Jimmy je jiný než ostatní. Fakt, nekecám. Je citlivý a zábavný a pokaždé si s ním skvěle popovídám.
Mimo to má bezva vlasy a oči hluboké jak Mariánský příkop. A to ani nemluvím o tom jeho super zadku (pro ty, co to ještě nepochopili: FAKT SE MI LÍBÍ). Sakra Christin, vrať se na Zem. Tohle není tvoje liga. No, ale co. Snít o tom snad můžu.
Tak pro dnešek je hotovo.
"Tak pojď Christin, ještě poslední společné foto."volá na mě Jenny. Sýýýýýýýýýýýýýýr.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martinka esbéčko Martinka esbéčko | Web | 6. srpna 2009 v 19:12 | Reagovat

to je parádní story :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama